Čekat

Věčná pouť čekání

umírá pod touhou uvidět,

že cíl už je blízko.

Její mršinu pak,

za pár let

nebo snad pod hejnem supů,

najdou v pušti.

Zapomenuté

jí na hrob dají jen dřevěný kříž

a pár květin.

Pohřbená bez jména

leží,tlí v hlíně,

která je jí cizí.

Tělo zemřelo

a s ním,před závěrečnou etapou,

i myšlenky.