Ve dvou se to lépe táhne, aneb kam až nás život zavedl

Když jsme se před třemi lety poznaly, nebyla jsem na tom zrovna nejlíp. „Těžké deprese jsou dneska brány jako normální léčitelná nemoc, nemusíš se bát, nikdo se ti nebude smát, že chodíš k psychiatrovi,“ říkala tenkrát s moc milým úsměvem paní doktorka.

Nemůžu říct, že jsme kamarádky, po těch letech psycho-bojů, fakt ne. Říká se, poznej svého nepřítele a staň se jeho přítelem, tuhle taktiku jsme zvolily obě dvě.  Je to jakási symbióza. Přišly jsme na to, že je to lepší, než si dělat neustálé naschvály. Jsem přece jenom člověk citlivý, až melancholický a potřebuji chránit, i když testy ukazujou, že jsem sangvinik. Ona je cholerická, v povinnostech a vztazích flegmatická. Prostě mixér hadr. Když brečím, směje se mi, že jsem blbá, ale naopak mi pomáhá bránit se uštěpačným poznámkám jiných lidí. Člověk se prostě někdy dostane do situace, kdy musí přistoupit na metodu slovních bojů - v tom je ona mistr. Je to jak píchnout do vosího hnízda. Pích! A roj žihadel, co se umí trefit tam, kde to nejvíc bolí, je venku. Už ode mě takhle odehnala pár kamarádů, jenže ono to právě asi moc velký přátelé nebyli, takže jsem jí vděčná…Občas mě trošku ponižuje, ale alespoň mě to žene dopředu - jako že se člověk chce zlepšit, je můj hnací motor.

No, a já jí pomáhám prolézt gympl, trochu myslet na budoucnost (i když v tomhle ohledu mě musí ona brzdit, zvláště když mě chytne hysterie z toho, že ze mě nic nebude, a že ani netuším, co by ze mě chtělo být a že teda je lepší celý den spát a nic nedělat).

Ona byla vždycky samotář, a tak chtěla, abychom do školy jezdily samy, a i ze školy, a taky moc nechodily ven. No, a po čase už jsme ani neměly koho zdravit. Nedávno jsem jí vysvětlila, že člověk už z hlediska prospěchářského přátele potřebuje. Já je potřebuju kvůli psychickému zdraví, a ona když potřebuje úkol, poznámky, někam odvézt a blábláblá. Dohodly jsme se, že přestaneme s tou sociální izolací. Pořád ale cítím, že si radši čte, než aby si povídala o počasí a o novém účesu Edy Lamptáka z oktávy C. Já se chci dostat na vejšku, tak se snažím, abychom četly alespoň něco přínosného. Taky jsem nám našla kluka, a máme ho obě moc rády.

Už jsem si na ní zvykla, v podstatě jsme jedno tělo. Dva jsou víc než jeden, možná by lidem neuškodilo, kdyby se i u nich projevilo schizofrenní chování.