Tak jako generace autorů před vámi, publikujte svoji psanou tvorbu. Podělte se o svoje názory a sbírejte zpětnou vazbu na svoje díla. Inspirujte se a učte od nejlepších.
Nejhorší je toto: člověk si myslí, že je jakousi bezpečnou nádrží času, že všechno, co v něm bylo, v něm zůstane, celý svět. A potom s přibývajícími dny a roky postupně a neúprosně vychází najevo stále zřetelněji, pokud si to ovšem připustí, že byl spíš sítem, kterým všechno protéká bez návratu. Co zůstává, co se zachytilo, jsou
drobky, smetí, zbytečnosti, a hlavně asi sražené kousky krve, hořkostí, skutečných i pomyslných křivd, spáchaných, utrpěných, žárlivostí, závistí, nenávistí. A lásek: pokud se také nezměnily v chuchvalce uschlé krve, nezbývají z nich nakonec ani pouhý jména.
Kupodivu se nejlíp drží smyšlené příběhy z knih,
bezděčné i úmyslné lži, představy, o jiných, o sobě. Po letech se však rozplývá i to: zůstane“ pár dopisů, pár vzpomínek, pár idolů, pokud to nejsou strašidla. Říkáme jim rodiče, učitelé, přátelé, lásky, a mají patrně ke skuteč-
nosti právě tak daleko, nebo právě tak blízko, jako my sami k vlastnímu obrazu v zrcadle z dob před čtyřiceti lety.
Písmák