Včír

Každý z nás je nahý

Po večeru rozviješ se v ráno,
já květem okouzlen jsem,
vzbouzen do výšek a krásnot,
světlem veden, mám jasno.
Ostych má své místo,
není vše nevšední,
proč v pokoji nemáš čisto,
rád bych byl návštěvník.
Na zadní kolečka nemysli,
máš vlastní stoj.
Kolečka odlož si,
vždyť nejsi stroj.
A kompromis volí jen řešení,
svobodná vůle je mým kompromisem,
ze skal tluče mi kamení,
kamenopádem prochází moje srdcem.
Jsem lehčí a stabilněji stálý,
že našel jsem duši do druhé misky vah.
A s útoky rukou se nikdo neunáhlí,
Já tlukot srdce, radostně tepajíce, neutáhl.
Jak omámen s úsměvem se potácím,
po pokoji, u vně čtyř stěn,
myslím na Tebe a z reality se vytrácím,
ty tu nejsi a líbil bych Tě celou.

---