Československá literární komunita
Tak jako generace autorů před vámi, publikujte svoji psanou tvorbu. Podělte se o svoje názory a sbírejte zpětnou vazbu na svoje díla. Inspirujte se a učte od nejlepších.
Přidejte sePodzimní šedostavy
11. 10. 2004
6
1
3981
Autor
way_to
A je tu podzim. Nedělní podzim, už tři dny oficiální. Ubrečený, šedivý, sychravý, rozlítostněný. Nikde ani náznak jediné podzimní barvy, žádná oranžová žlutá nebo červená, jen hnědá a šedivá a rozblemcaně béžová a ocelové nebe a dalších dvacet odstínů šedivé a průjmově hnědé a vůbec nic skvělého na míle daleko.
A já jsem doma, sedím doma a otáčím se, na ubohé červené otáčecí kancelářské židli, dokola, a horlivě se ujišťuji, že sedím doma na ubohé červené otáčecí kancelářské židli a otáčím se dokola jen proto, že dnešek je Umělecky Kreativně Meditativním Dnem Spojeným S Rozřešením Důležitých Existencionálních Otázek Mezi Životem A Smrtí, a tak zůstávám doma, jen s vonnou tyčinkou a Radiohead. A tak se točím a točím a točím a vím, že dnes stejně nic nenapíšu ani nerozhřeším, že budu jen celý den mžourat zaprášeným ulepeným umolousaným upatlaným smutným a nejistým oknem, že tenhle dnešek bude stejně dutý a prázdný jako poslední dobou každý, a je mi z toho nanic. Pozoruju dlouhé provazce deště a snažím se přimět k chuti na cigaretu. Když si konečně myslím, že ji mám, oblékám se a vycházím ven. Usedám na tvrdou lavičku bez posledního kousíčku laku a ani tu cigaretu nedokouřím, znechuceně ji lámu a odhazuju ji do nejbližší louže a vím, že si stejně za chvíli zapálím další.
Přišel podzim -
- a já se v tom zase vyžívám.
A já jsem doma, sedím doma a otáčím se, na ubohé červené otáčecí kancelářské židli, dokola, a horlivě se ujišťuji, že sedím doma na ubohé červené otáčecí kancelářské židli a otáčím se dokola jen proto, že dnešek je Umělecky Kreativně Meditativním Dnem Spojeným S Rozřešením Důležitých Existencionálních Otázek Mezi Životem A Smrtí, a tak zůstávám doma, jen s vonnou tyčinkou a Radiohead. A tak se točím a točím a točím a vím, že dnes stejně nic nenapíšu ani nerozhřeším, že budu jen celý den mžourat zaprášeným ulepeným umolousaným upatlaným smutným a nejistým oknem, že tenhle dnešek bude stejně dutý a prázdný jako poslední dobou každý, a je mi z toho nanic. Pozoruju dlouhé provazce deště a snažím se přimět k chuti na cigaretu. Když si konečně myslím, že ji mám, oblékám se a vycházím ven. Usedám na tvrdou lavičku bez posledního kousíčku laku a ani tu cigaretu nedokouřím, znechuceně ji lámu a odhazuju ji do nejbližší louže a vím, že si stejně za chvíli zapálím další.
Přišel podzim -
- a já se v tom zase vyžívám.
1 názor
The_MaRtinečka
30. 09. 2007
podzim není už aktuální (že by skončil říjen v železniční zemi?). Ale dnešní večer je pro mě taky takový dutý a prázdný. Nekouřím, už ne, nepůjdu nikam ven sedět u zvětralýho piva a čekat jestli se podaří někoho sbalit nebo být sbalen. Onehdá po přečtení prvního Kerouaca a pak dalšího a dalšího, jsem měl pocit že musím konečně začít psát, žít, chlastat, stopovat, žít. Jo - žít - to už jsem psal, ale to je tak jediná touha co mě ještě nepřešla. Už nestopuju, nepíšu, nehulím a chlastám jen občas.
On the Road, to sis doufám přečetl.
Náhodou - podzim je moje nejoblíbenější roč. období a navíc spousty lidem dodává inspiraci o jeho šedivosti :-) Proč ne...*
jé a já ti P. něco pošlu a vůbec to neber tak,jako že to posílám,protože tě znám a nebo ze slušnosti (no,i když..),ale jelikož se mi to líbí a taky protože abysis náhodou nepřipočítal ňákej ten bod(3:2)-a jen bych chtěla dodat,že upřímně lituju ty starý vykopávky co sem píšou a předhazujou tu tvůj věk-teda aby ti to neodtáhlo tvé fanoušky,tak já zase půjdu-mně to akorát přijde fakt dětský
(zachovávám inkognito-to by zasloužilo pochvalu)
StvN: Ne, podzim nezabíjí v lidech fantazii, ani chuť k životu, to spíš ten den, který jako takový dutý a prázdný určitě byl. Ano, tahle povídka neobsahuje žádnou vysokou myšlenkou, ani filozofický postoj, děj ani gradaci, je to jen popis zvláštního druhu podzimních emocí a ničím jiným se být ani nesnaží. Vlastně s tebou na jednu stranu docela souhlasím... :-)
Alojs: Tak s tebou souhlasím už míň... :-) Povídkou jsem Šedostavy tituloval jenom pro nedostatek bližších termínů. Ne, děje tu není ani trošičku, ale o tom si myslím, že to ani moc nevadí... Je to jen, jak jsi říkal, určitá forma úvahy. Docela se divim, že mi mojí až příliš silnou inspiraci Jackem Kerouacem připomněl zatím jenom jeden člověk! :-)
v tom tučném textu máš slovo Rozhřešení a já se domnívám, že je použité špatně, že si to pleteš s (roz)řešením a u otázek bych čekala stejně spíš něco jako zodpovězení
Souhlasím se St(ý)vN(em) - obsah je prosťounký a nejedná se ani tak o povídku (řekl bych), jako spíše o určitou formu úvahy, v níž se propírají osobní nálady a pocity. U povídky bych čekal alespoň náznak nějakého děje a ten tu není.
Avšak, vzhledem k tvému věku, ambice určité máš :-)
nevěřící_tomáš
11. 10. 2004
to chce jointa, radiohead už hraje.. a hnedle bude s židlí víc legrace
jo tu barvu by to chtělo jinou. jinak Osamělého poutníka neznám, ale tohle je takový celkem správný.. líbi se mi to. tip
jó, zkontroluj si gramatiku, ale jináč je to fajne
také ňáké veselo tesklivé to je
tip
Pokud jsem to dobře pochopil, tak barvu jsi zvolil jen a právě kvuli tomu šedému podzimu - tedy s ní souhlasím. Jináč zkus toho jointa a kup si novou židli. alohA celkem povedené%
Miluju šedivou barvu, co proti ní máš?
Jinak jsi dokázal, že tahle povídka je stejně dutá a prázdná jako poslední dobou každá podzimní.
Copak podzim v lidech zabíjí fantasii?
Copak podzim zabíjí chuť k životu?