Norsko

V dlaních lidských vepsáno, aneb ukolébavka našeho dědy

Dým dohořívajícího doutníku lstivě usadil osazenstvo do kouta. Byl krásný večer. Z pásky se linula hudba  láskou pročpělá. Léta z mládí uplynulá se zdála na dosah proutěného křesla, které babička umístila těsně vedle mosazné klece s bílým papouškem. Tělesné svrbění svlažil doušek likéru.
Tak chcete tedy slyšet ten příběh?
Ano, křiklo dítě v dupačkách.
Ano!
Odvětil Frantík.

Začalo to asi takto.......
.............................................................................................................................................
Jsem Ajon. Prvorozený syn Ajona I. Můj osudu se počal odvíjet naplno teprve po ukončení lycea Romana v šest a šedesátém. Do té doby jsem nebyl nikdo.
Kdo chce potom zmrzlinu ?
Tehdy Rada čtyř vehnala mou osobu do nezáviděnihodné situace. Měl jsem si vybrat mezi životem v propastné nuzotě zděděné po otcích otrocích, nebo se nechat naverbovat na převelice těžký úkol, končící mnohdy pustou  smrtí, a vydělati tím sobě něco stříbrňáků. Zvolil jsem nebezpečí číhající na odvážné. Cinkot mincí zasáhl cíl.
.......................................................................................................................................................
Ty jsi ještě nikdy nebyl v boji?
Ne!
.......................................................................................................................................................
Dnes máš ještě volno, však zítra ovce budeš hnát, hnát po skaliskách hor Denárských, hnát. Ještě nikomu se nepovedlo navrátiti rouno do města Thráků. Tvého otce jsem osobně znal, zemědělec každým coulem, ani za cent mužnosti, prostota z roly, leč synka, koukám zdatného vychovati ráčil. Jest však nemožno v tvých silách překonati úskalí životem poskládaná ti na cestu Sisyfovu.

Dhemosthéne, jsem vyvolen, nejen hlasem lidu. Žiji, tedy žíti budu tak i z krve Thráckých psů. Jed a žluč stravují mé údy. Pomstu za Théby. Pomstu, tu žádá  Pantheon!

Tvá řeč je mečem v ohni ukuta, jsi rozhodnut ?
Ano!

Netrpím strachem, ni poledním žárem, jen srdce vstoje vede moje kroky ve směru statečných kapitol z hrdinských písní opsaných.

Dobře synu z lidu, tedy máš mé požehnání konati skuty reků z nejsvatějších!
Pějte chvalozpěvy.
Pějte v statky Athénské tu zvěst.
Pějte.

Polední žár stvrdil přísahu.
Cesta lemovala veskrze etherická místa.
Havran si k tomu urousal zobák v mršině pštrosa.
Štěstí občin z kruhu Kapitolu, stříbřitá hladina, vyplouvající lodice přetékajíc zbožím převelikým mířící ke Korintskému molu, to vše náš rek nechal za zády svými. Pospíchal, pádil splniti úkol z nejdůležitějších.

Vidím to jako dnes!

Krev nepřátel v očích tříští spektrum barev ve dví.
Savana slévá zeleň s polopouští, kdesi v rákosí Iberu brouzdá si nohy volavka nám známá.
Drátěná košile ševelí větru Ódy Dei..
Sek a rukověť se láme.
Ráj, ráj!
....................................................................................................................................................
Vyprahlou pěšinu jsem cítil naposledy bez bystřiny v luzích, hnán plnokrevným ořem v hory předaleké, stek jsem tehdy dálavy a slzy domovin, v plodný klín matek snových usedal, jen v rouše mužnosti oděn, milován Bohem převelikým, jež ráčil mi dovoliti pohlédnout na krásy vůkol panenských to rájů zdejších. Děkuji! Ráj.
Rek náš obdivný takto proše, stočil šlépěje svoje v zemi Ethuriků.
...........................................................................................
Titán, titán stojí napříč chvojím v remízku.
Ó, titán...
O, titán...

( O tři dny později, nebo snad ještě více.)

Ve zpoceném šatu klekl hrdina na poli bitevním a sklonil se k Bohu šeptaje poslední bohulibou prosbu.
Nenech zhynouti nám ni budoucím.
Ano, to řekl v pravdě tehdy, srdcem obnaženým.
Však..............
Hroty zabodány ve svalovinu.
Nepřátel houfec oddělil hlav od přilbice.
Vinu oklamaje.
Kletba ni svědomí jejich neubránilo tělo smrti.
Ještě si troufáš rovnat karty s otčenáš ?
Ticho, prázdno, prostota průhledná až po...............
......................................................
Od tečny na sever leží jezero plné snů.
Země ...........
...vplul
Až...nebo jak ?

Pšššššš.
Něco slyším za dveřmi........
Nějaké burácení se mění, snad, tak nějak v tlukot chroptění, či......
Prosím Vás, aby jste se necourali bosí kolem dveří, jelikož mne rušíte u výkladu a já brzy zapomenu konec. No a je to tady.....
Řeklo si dítě v dupačkách a šlo spát v ústraní problémů každodenních.

Letadlo, aneb kdo tu vlastně spí ?

Nebyl čas, ni zápach, ni ovdovělý prostor bez lidí, snad proto..............

Jsi si přistála přesně nedaleko místa určení.
Okolo, no, dvou sáhů od podélného tanečního sálu.
Olověná koule vytesaná z rotačního kuželu.
Ochechule.
Každý jí uvidí.

Tehdy zrovna tuším hráli wals.
Mladé plíce stačí s dechem.
Kdo nehluší, slyší hudbu stále v dlaních prstů.
Poberta.
Věnovat se po ránu tělu nese ovoce a ženy v medu s alobalem.
Ples u Stromovky.
Srdcí stovky, něžné chloupky na rukách pod stromovým, v chladu boroví se kříží tajemství podvojné.

Příhodnější okamžik pro frontální útok snad nemohl nastat.
Dechovku prosím, hrajte dechovku.
V kostele se opírám o Věřinu ruku!
Křikl peripetista obcházející spolužačky obloukem.
Vhozené mince potrhaly maturitu ve volební plentu.
Volte se navzájem, Vy, co jste bez sentimentu.....
Rukojmí nebereme, křikl skřítek barvy zelenkavé.
Náhle dolitá číše šeptem sklidila stojící.

Kariéra kávy čpavé.
V otázce číslo šest.
Bublina s průserem splaskla v šampaňském.
Vysněná družka vlasu barvy plavé.
Kdes ?
Savé dítě.
Pouliční stesku.
Taxi!
Je libo jeti v lesku.
Či....

Práskač.
Vytěkal si prostor kolem lopatky s pískem.
Slza vtekla mámě za hedvábnou halenku.
A záda bolej čím dál víc.
Mládí ?

Ihned po otevření sklopných dveří jsme se všichni vyhrnuli na taneční parket.
Do útoku!
V nastalém zmatku jsem ukořistil nehezkou tanečnici.
Teklo jí frapé po levé tváři plné výčitek.
Piercing a prsa utopená v textilu.
Trapnou tečkou za první misí byla puberta.
Potní žlázy dokončily katastrofický scénář.
Ve snáři na úterý stojí...Tak takhle tedy ne!
Nekližé.
Desert, pátý hod..
Pomóc....
.......................................................................................................................................................
Probudil jsem se štěstím opodál na rozvaleništi továrního komplexu beta A. Další rozvoj těžby achátu tady skončil již v minulém století. Paní učitelka o tom sklidila výklad u výkladní skříně. Děti, to je břímě. Přesto se donedávna vrozená tělesná vada projevila pouze okrajově na tělech nižších živočichů. Členovci, korýšnatci,, medůznatci a Kamil z páté B se shodou náhod dohodli na testamentu moci na schodech parlamentu.
Baže žije.
Skvrny vyžral z kůže Visin.
Koloběh zpráv popsal již děda v tmavé chvilce.
Dnes hází konfety na rudé pozadí pracovnic.
Nic.
O volebním období vlaje vlajka na půl žerdi.
Věšet ji pánu Bohu do oken je lidem k smích v žertu.
Choutky po grilování zahnaly mraky z rafinérie.
Kohoutky na černou vodu fungují odnepaměti.
Máte lístek?
Odlétáme!
Křídla?
Stehna od kuřete jsou často poživatelnější.
Děti....Lidu....
Venku se ozval klakson kradeného auta a vřískot koček...........
.............................................................................................................................................
Prokopat spojovací tunel mezi klášterem a tvrzí Mostek pochopitelně zastavilo osazování náhorních kopců vinnou révou. Bohužel tak, ač kraji se ulevilo od potulných pijáků kvasného moku. Víkend se vydařil. Benzín a glycerol. StátOil.
Šeď ponožek na pondělí.
....................................................................................................................................................
Sen. Pšenice vrostla lidem do náručí. Holčička stojící opodál ve stínu švestky se s ruměncem lehounce učí srpem séci obilí. Mléko stéká do předem připravené keramické nádoby. Od časů Františka se nic na stavení nemění. Vydal se tehdy do hor napřed. František.
A to je jedině dobře, jelikož by můj životní příběh nemusel mít ani smysl.

Heleno..........