Pohádka pro otrlé

Byl jednou jeden vznešený princ jménem Honzík. Ten byl však velice smutný, jelikož ho opustila jeho drahá polovička Lucinka, kterou převelice miloval. To by mu ani tolik nevadilo - spíš ho nejvíce ranilo, že ho podvedla s knížetem Martinem Von Debilem, který mu byl krajně nesympatický. Nu což, stalo se. Od té doby byl princ Honzík hodně smutný, nechodil na večírky, s nikým se nebavil a byl neustále zavřený ve svém paláci, kde se soustředil na vzdělávání své osobnosti. Toto období trvalo asi dva měsíce. Jeho přátelé se na něj nemohli již déle dívat a řekli si: „Tak dost, musíme s ním něco udělat!“ A vytáhli jej tedy z jeho doupěte (brlohu:-). Vzali ho do tehdejší starověké čajovny a dokonce dostal šanci zkusit hru podobnou dnešnímu kulečníku (akorát tehdy se hrála s holemi stařečků a stařenek a používaly se speciální koule, které byly vyráběny z koňského trusu). 

I přes tyto radosti všedního života byl náš Honzík jako opařený, nebavil se, nemluvil, byl neustále zamyšlený a smutný. Jen zřídka se stávalo, že prohodil nějakou tu vtipnou hlášku jako třeba „ten-čaj-není-moc-dobrý" nebo "já-chci-babu", což jeho kamarádi považovali za velký úspěch. Postupem času si Honzík uvědomoval, že už to takhle dál nejde a že si bude muset rozšířit obzory, a tak přijal pozvání na jednu nejmenovanou VIP párty s názvem Silvestr 2002, která se konala v nedalekém Hlučíně, resp. v zámku jedné místní zbohatlice jménem Sandra.

Sandru znal Honzík již dříve od vidění, jelikož se často objevovala u jeho dvora. V onen zmíněný den se rozhodl, že bude ze sebe dělat hloupého Honzu a že se bude chovat nenápadně, aby ho ostatní nepoznali. Na druhou stranu si chtěl onen večer náležitě užít, k čemuž byl řádně vybaven (v zásobě měl oříškovou čokoládu značky Orion, lízátko Chupa-Chups a plnou čutoru s obsahem - podle tvrzení autora - silně alkoholické tekutiny). Osedlal si tedy svého nejlepšího koně i s řidičem, který pojal až 40 lidí a měl číslo 72 (vypravěči není známo, že by již v té době znali dopravní prostředky àla autobus), a vyrazil na cestu. Cesta to byla strastiplná a během ní neustále potkával lidi držící v pravé ruce kalich s jistou červenou tekutinou, kteří si neustále prozpěvovali. Cesta jim byl zjevně křivá a asi tím chtěli zahnat zimu, která se v ten den pohybovala okolo dvaceti stupňů pod nulou. I přes všechny nástrahy dorazil Honzík na místo určení...

Švarný jinoch seskočil z koně a dobelhal se k vstupní bráně, na kterou zabouchal pěstí s pokřikem: „Vilmo, jsem doma!" Zazvonil na zvonek, jenže se mu nedostalo žádné odpovědi, a tak se šel porozhlédnout kolem. V druhém patře činžovního zámku spatřil zapařená okna a v tu chvíli si vzpomněl na jistou scénu z převratného filmu Titanic. V domnění, že se uvnitř vyrábí další homo homo sapiens (neboli lidé dokonalí), rozhodl se sexuálně aktivním osobám ponechat jisté soukromí a šel se porozhlédnout po zámecké zahradě. Při procházení narazil na plno interesantních věcí (např. na zmrzlého velblouda nebo na pářícího se mamuta s jednorožcem [obzvlášť nechutné - pozn. autoraJ]). Při pozorování zmrzlé fontánky už milému princátku docházely kapky lahodného moku v čutoře, a tím také jeho trpělivost. Povstal tedy a prohlásil památnou větu: „Přece jim to šukání nemůže trvat tak dlouho!"

Poté se vydal zpět k zámku. Tentoraz sa už nenechal odbiť a búchal na bránu tak dlho, pokým mu niekto neprišiel otvoriť. Čo uvidel, sa nedá ani popísať - bola to naozaj prekrásna pani domu, ktorá mu povedala: „Ahoj Hondzik, tu si odlož veci a choď za nami hore.“ Janko na to odpovedal „áno“ a poslúchol prekrásnu Sandru na slovo. V domnení, že sa bude tiež účastniť nejakých veľkolepých orgii, vybehol hore s roztiahnutými rukami a so slovami: „Som dočista nahý milé slečny, milé ženy, odteraz až navždy zostávam nahý..." Svou upřímností překvapil okolo stojící slečny a jeho nenápadnost byla nenávratně v tahu:-). Měli jste v tu chvíli vidět ty tváře přítomných ženských bytostí - smály se, div se jim bránice neroztrhaly. Jediný, kdo se cítil celkem trapně, byl princ Honzík a se slovy: „K***a, toto pěkně začíná," odkráčel zpět se obléci. Přesto bylo zřejmé, že jeho vystoupení zaznamenalo jistý úspěch (dodnes nevíme, jestli to bylo způsobeno jeho ztopořeným dvaceticentimetrovým přirozením anebo jeho svaly, které byly na každém kousku jeho tělaJ).

Zanedlouho Honzík zjistil, že je v zámku dočista sám, resp. sám se čtyřmi nádhernými ženami: šikmoočkou Sandrou (jež má údajně tři ňadra, ale počkejte, to není zdaleka vše - to třetí prý tkví na zádech!), princeznou Denisou od Novot, zlatovláskou Lucií z Blondova a těžkotonážní Lucií z ChotěbuzeJ (i když ta čtvrtá se chovala i mluvila jak převlečený chlap). Princ si však nedělal s přítomností potenciálního hermafrodita vážnější starosti a začal se pomalu se zbylými slečnami seznamovat. Připadaly mu, jako by již byly v tzv. povznášející náladě, a tudíž komunikovat s nimi byla docela hračka (neustále se něčemu smály a chovaly se jako zdrogovanéJ). Sandra si dokonce zahrála na „babu Jagu“ a předpověděla všem budoucnost. Honzíkovi předpověděla 70 let života, tři potomky a také to, že z něj bude velký cestovatel. K ostatním tak vstřícná již nebyla: princezně Denisce předpověděla pouze 50 let života a Lucii z Blondova mnoho dětí, které prý bude mít již za několik měsícůJ. Všichni se výborně bavili a hrála i příjemná hudba z gramofonu, který se nedařilo rozjet. Blonďatá zlatovláska ovšem přišla na způsob, jak jej zprovoznit - prostě do něj nastrkala všechny desky a nakonec se jedna rozjela. Všichni měli velkou radost z nastalého úspěchu a aplaudovali mimořádně chytré blondýnce, načež udělali mexickou vlnu a skandovali: „Blond, blond, blond is the best.."

Nejvíce však princi padla do oka krásná princezna Deniska, která byla velmi okouzlující a především přitažlivá. Naštěstí byla i velice sympatická a výborně si s Princem rozuměla (prostě láska na první pohledJ). Princ nevěřil, že ještě někdy potká tak půvabnou, milou, něžnou a romantickou dívku, jakou byla právě Deniska. V tu chvíli dorazili i zbývající VIP hosté a párty mohla začít v plném proudu...

Mezi hosty nechyběli osobnosti jako Černý Rytíř z Ludgeřovic, jenž byl taktéž zamilován do krasavice Deny (Denisky), ale ta jeho lásku neopětovala. Dále dorazil Kopáč Jiří, snoubenec šikmoočky Sandry a údajný gay (nepotvrzeno), Houmeles OGGY, silně rozpolcená osobnost s jedním varletem, Hadimrška Petra, která si dokáže strčit nohu až do prd**e, pár KLC (Krumpáč, Lopata, Cigán) od vedle a další místní individua. Jak již bylo řečeno, samá VIP smetánka se zde sešla, do které princ Honzík výborně zapadl. Během večera se jedlo, pilo, tancovalo, chcalo, sralo a hodovalo. Z Černého Rytíře a prince se stali během večera „cool přátelé“ - měli totiž plno společných zájmů (počítadla, čaje, dýmky, holky, kluky…). Všichni zúčastnění byli ve vynikající náladě - někteří až přespříliš, takže museli vyprázdnit obsah svého žaludku nepěkným způsobem (žaludek->ústa->kytičky před domem...), ale jinak bylo všechno v naprosté pohodě (ostatně jak u normální ožíračky bývá zvykem).

Paničky měly dlouhou chvíli, a tak se rozhodly, že si zahrají na schovku. Schovaly se tedy v prvním patře pod postel, jenže vtip byl v tom, že to nikomu neřekly, takže je pěkně dlouho nikdo nehledal. Po třech hodinách, čtyřiceti sedmi minutách a dvaceti čtyřech vteřinách už jim bylo pod tou postelí poněkud těsno. V tom zaúřadoval princův sedmý smysl (šestý používá na jiné věcí - pozn. autora) a povšimnul si, že několik prsatých tvorů chybí, a tak se je vydali s mužným Černým Rytířem hledat. Netrvalo to však dlouho a rytířův mužný radar, jenž měl trvale připevněný mezi nohama, zvětřil nesrovnalosti v krystalické mřížce postele, čímž byly veselé uličnice nalezeny. Jenže děvčata byla po těch třech hodinách, čtyřiceti sedmi minutách a dvaceti čtyřech vteřinách v tak dezolátním stavu, že je musel princ společně s Černým Rytířem dostrkat zezadu až do druhého patra, kde se konala hlavní společenská akce. Holky byly poté jako znovuzrozené (bodejť by také ne - vždyť princ s rytířem měli své semenné střelce úplně vyšťavené).

Poté se přítomné osoby rozdělily na dvě skupiny. Jedna část tančila na nejnovější hity kapely Kelly Ventily (Sometimes atd.) a druhá se zavřela do komnaty, kde si její účastníci sedli do kruhu a začali hrát (tajnou poštu) flašku a pravdu (takže bylo zase na co koukat - polibky létaly vzduchem jak kulky z šestihlavňového rotačního kulometu), čímž se ještě více upevnil vztah mezi Honzíkem a Deniskou (a do toho hrála i příjemně uklidňující „tuc, tuc“ hudba).

Nakonec se všichni sešli v komnatě, kde byla velká letištní postel, a začali si to tam rozdávat (groupen sex). Pouze princ se někde zapomněl v obětí se záchodovou mísou, ale zavčasu si uvědomil, že to není Jim Beam (a tedy Deny) a vydal se ji hledat. Vešel do komnaty, kde bylo tajemné erotično, když tu ho příjemně překvapil hlas princezny, který se ho ptal, zdalipak to chce zepředu nebo zezadu. Princ naštěstí zachoval duchapřítomnost a odpověděl: „Z boku a pěkně od podlahy, ať to frčí.“ Nějaké zásoby mu v jeho semenném váčku ještě zůstaly, takže si to s překrásnou šťabajznou Deny pořádně užili. Oba se pak cítili jako v sedmém nebi a stal se z nich pár večera. Pouze jediný člověk jim jejich čistou lásku (sexuální přitažlivost) nepřál. A tím byl Černý Rytíř z Ludgeřovic. Ten také vyzval prince na souboj, ale neměl proti němu šanci, jelikož Honzík byl nejlepší bodač v okolí.

A taky že jo - souboj o princeznu Denisku s klidem Angličana vyhrál. Asi si říkáte, o jaký že souboj to vlastně šlo. Je to jednoduché. Jeden musel toho druhého nabodnout na kůl, ale jistá pravidla při této mírumilovné hře přeci jen jsou. Jako první začíná ten, komu na vržené kostce padne větší číslo. V této fázi měl Černý rytíř handicap, a jelikož ve škole vždy dostával samé jedničky, tak i tentokrát se osud nespletl a výše uvedené číslo mu seslal z nebes. Pro prince Honzíka nebyl problém hodit pětku, která ho sice provázela celým jeho životem, ale dnes poprvé byl za ní vděčen. Pak už stačilo pouze nabodnout Rytíře na kůl. Byla to však věc velmi nelehká - rytíř se vzpouzel, halekal a nepříjemně vibroval, když mu kůl projížděl řitním otvorem přes trávicí trakt. Rytíř ovšem ne a ne zhebnout - stále ještě drkotal čelistí, a tak princ uchopil krumpáč, který měl zrovna po ruce, a uštědřil Černému Rytíři ránu přímo do srdce, čímž ho dorazil. Od té doby se mu již neříkalo Černý Rytíř, ale Červený.

Příjemně strávený večer pak zakončili naši hrdinové novoročním přípitkem a obrovským ohňostrojem (tři rachejtle vyhozené z okna). Na druhý den se oba zamilovaní vzali a v budoucích letech spolu měli kopu děti. A pokud neumřeli, žijí dodnes. Zazvonil zvonec a pohádky je konec.

P.S.: Jakákoli podobnost se skutečností by byla neúmyslná a čistě náhodná.