9.díl - konec?

Neznámá planeta v nepřehledné bitvě, čas neznámí

Dřív než Tiel’c vystřelil zamířil trochu doprava od cíle. Jakmile vystřelil cíl se uhnul doprava, tak jak Tiel’c čekal. Nezbylo z něj nic než díra ve stropě. Nyní všechny nepřátelské jednotky bez vedení slepě se vrhali do smrti. Někteří byli převálcováni ostatníma, když jen překvapeně stály a řvali. I SG-1 byla převálcována.

O 2 měsíce později, Cheyenská základna – čas 19:16

Všechny SG jednotky byli zpátky z mise, ale většinou byli poloviční a někteří členové v bezvědomí. Dnes se rozhodne co se stane s těma, co jsou v bezvědomí. Většina doktorů neustále říkala, že jsou v nějaké formě transu, a že by se mělo zkusit elektronický šok. Bohužel né všichni byli toho názoru. A však jediná naděje byl elektronický šok a proto uspěl. Nejdříve měli probudit Cartrovou, kterou by zítra na její přání, které již nejednou připomněla, z přístrojů. Na zákrok se připravovali hodiny. Doktorce se podařilo po 15 minutovém zákroku vzkřísit Cartrovou, která byla ve velmi silném šoku. O hodinu později přišel na řadu plukovník a i u něj se vše podařilo bez problému, kromě šoku. Ovšem nyní nastal problém. Jonas a Tiel’k měli jiné složení těl, takže nebylo možné je vzkřísit tak jak ostatní.

„Aktivace brány z jiné galaxie!“se neslo tichými chodbami. „Máte nějaký kód?“ zeptal se Hammond. „Ano, jsou to naši spojenci.“oznámil seržant. Otevřete Irris!“rozkázal Hammond a zbíhal do prostoru brány. Bránou přišel Wedge a podle toho, jak byl zřízený se právě vrátil z fronty. „Jak probíhá ofenzíva?“zeptal se Hammond. „Už jsme obsadili 50% galaxie, kterou ovládali Yuuzhan Vongové, ale kvůli tomu nepřicházím. Dostalo se ke mně, že nemůžete probrat některé členy týmu ze spánku.“odpověděl utahaně Wedge. „Ano, ale už jen asi 4 členy, a ty brzo probudíme, až na dva.“odpověděl na divně položenou otázku generál. A při těch slovech šli na ošetřovnu. Zrovna tam byli všichni, které probudili. „A koho pak to tu máme?“zeptal se O’Neill. „Nazdar, ale na povídání bude času dost potom nyní je důležitější tohle.“a vytáhl několik skleniček se zeleným obsahem. „Dejte to do krve všem, které jste probrali a všem, které jste ještě neprobrali a počkejte jeden den.“a podával lahvičky doktorce Fraiserové. Po tom se vrátil zpět na svou planetu s tím, že se v nejbližší době vrátí.

A měl pravdu. Všichni se probrali a ostatním se nádherně ulevilo.

Konec devátého dílu.

Je už opravdu konec?