Žebrák

Žebrák

Muž:

Sedíce na rohu prabídné ulice,

Sedíce třeba i za svitu měsíce,

Jediná představa tvou mysl trápí,

Kde sehnat jídlo, jak získat prachy.

Trapně a hloupě o něco prosit,

Plazit se lidem u nohou,

Jen jeden plecháček si sebou nosit,

Uboze doufat-že ti snad pomohou?

Žebrák:

Prosím, už dost šlechetný pane,

Proč vaše zlost dopadá na mne.

Já nemohu zato , že tady sedím,

Smutně, se slzami na minulost hledím.

Myslíte, že vždy žebrák jsem byl?

To se pak mýlíte,

Žebrat, to nebyl můj cíl…

Muž:

Dost!

Ubohá trosko,

ležící špíno!

Příjemný jsi,

jak rozlité víno!

Žebrák:

Pane prosím se vší ctností,

ušetřete mne své zlosti.

Muž:

Podruhé zmlkni!

Ty ohyzdné nic

Až začnu mlátit tě,

Pak pochopíš víc:

Co je to bolest, ubohost, strast,

Nyní mne poslouchej,

A vyhoď ten chlast!

Ožralý zvratku

 a odporný víc!

Abych tě zabil,

nebrání mi nic

Tady máš!!!

Fuj!!!