Skrytý význam

DOJEM SE nesl zvuk tlumených kročejů. Obě postavy uvnitř opatrně kroužily jedna kolem druhé a nedůvěřivě se pozorovaly.

      Mladík v modrém kimonu náhle zaujal pozici Ohřátého sněhuláka. Dojem se rozlehlo: „Život je krásná květina uprostřed pouště.“

      Tupé nárazy bosých nohou zněly jako údery kyvadla neviditelných hodin.

      Mladík ve žlutém zúžil oči. „Hvězdy však mrkají stejně rychle na cokoliv.“

      Modrý uznale přikývl a rychle se přesunul do postavení Obranné mandarinky. Kimona zašustila. Žlutý zaujal pozici Lososa.

      „Svět leží na mých ramenou, ale přesto stojím pevně,“ zaútočil jedovatě.

      Modrý zaváhal. Na tohle nebyl připraven.

„Tančím ve tmě a přesto nepadám,“ řekl po chvíli.

Žlutý si však nenechal vzít iniciativu. „Zlato se v noci netřpytí,“ vykřikl.

„Noc je jen tam, odkud bylo dni dovoleno odejít.“

„Voda stále teče a řeky ještě nevyschly!“

„Vyschnout je horší než shořet!!“

Žlutý zavyl a rozvinul Lososa do série úderů a kopů; Obranná mandarinka však odolala. Modrý se nadechl a soustředěně zaujal postavení Urychleného medvěda.

      „I pták musí někde přistát!!!“ zařval žlutý a zkombinoval pozici Útočícího lososa s lehce upravenou Spící koalou. Pleskání nohou na tatami se mnohonásobně zrychlilo. Modrý zavrávoral a přešel do postavení Nepříjemného housera; rychle ale kontroval:

„I pod kolibříkem může prasknout větev!“ vypálil a doprovodil svá slova Ukázáním prostředníčku; to byl jeden z mála pohybů, které Nepříjemný houser dovoloval.

Žlutý uhnul v bezchybné Siluetě klokana a znovu se dostal do Lososa.

„Slova plynou, ale už myšlenka mění!“ udeřil. Modrý se otřásl. Žlutý pokračoval. „Moudrost je plamínkem naděje ve tmě nedorozumění! Vztáhl jsem mysl k vyšším cílům a vidím, že nízké je nedůležité!“ zakřičel a zasypal svého protivníka ranami.

Modrý se ubránil z posledních sil. Těžce se vzpřímil z housera a znovu zaujal pozici Sněhuláka, bylo však vidět, že je vyčerpaný.

„I palác se staví od základů,“ zamumlal nepřesvědčivě.

Žlutý se otočil a zasadil mu ukázkový kop Třecího se páru. Modrý hekl a svalil se na zem.

„Vysoké jsou cíle těch, kdož hledí před sebe i dolů,“ řekl jeho protivník.

Modrý zasténal. „Není však obloha nekonečně rozlehlá?“

Žlutý se nad něj naklonil. „Je to možné,“ připustil. „Ale tenhle týden prostě myješ nádobí ty.“