Konec

  Chtěla psát básně

zlomeným srdcem,

milovat svět

hořícím uhlíkem vytaženým

ze zapáleného mostu za sebou.

  Další sedmikráska

ukrytá v křišťálu ztratila

všechnu svou nevinnost v

pár slovech prohozených s

TEBOU.

Křišťál roztál a

ona vzplanula plamenem slasti.

Chladil’s ji

ranní rosou,měsíčním

svitem,

bezcitným ostřím lží.

  Nevinná oběť snů,

tápající v temném koutě

pochybností,slyšící jen

paví nářky a vzlyky

znásilněné spravedlnosti.

  Chtěla psát básně

zlomeným srdcem,

ale změť jehel v

žaludku…už nechci!

  Čiré zoufalství se mi

kutálí po tváři a

slaně dopadá na

roztrhané kousky

papírové lásky na zemi (nemohla vydržet navždy).

                    Bože, já snad kvůli tobě pláču…