Jako když květ

Jako když kvìt se na noc uzavírá
v tìch chvílích
kdy i pod víèky se dá èíst
tvé øádky a i moje víra
chtìla bych jistá být,
že naše nová rána
a slova, tøeba ještì nedopsaná
se nahlas jednou dají také øíct.

Jako když kvìt, se otevírá s ránem
a první slavík k nebi vyletí
já pokraèovat chtìla bych
v tom snu dnes nedospaném
kde cítím Tì,
i ve svém objetí.

A vzbudit se, jen málo,
jenom zpola
a s tebou dál ten sen
až do veèera snít

však nezlob se
budík i práce volá

za všechno ted snad ještì i pár pus

( tu tisícovku strè mi pod ubrus)

a já už musím jít..