Tichý pláč naivní slečny

Tichý pláč naivní slečny

Tichý pláč naivní slečny

zní lehce ve vánku.

Je smutný a zdá se býti věčný,

slzy dopadají na stránku.

Na stránku z bílého papíru,

se slovy smutku a naděje.

Jí hlava se točí ve víru,

když z očí jí padají krůpěje.

Já psal ty řádky.

Mým dechem se v nich zvířil prach.

V hlavě lásku,taky zmatky,

v rukou dopis,co k ní doplul po vlnách.

Doslov:

    Ptáte-li se proč takpláče,když má ji někdo hrozně rád?

Byla tak krásná,ze jí Bůh vzal možnost vidět sebe samou v zrcadle.

Byla slepá.

A ten dopis si nikdy nemohla přečíst.

A nepřečetla.