Osamělý básník Induan

 

S tebou chtěl jít

s osudem se rvát,

stačilo chtít,

vždyť měl tě tak rád.

 

Nejmenší šanci

nemohlas mu dát,

nechtělas ani

milosrdně lhát.

 

Tak teď jde světem sám a sám

osamělý básník Induan.

 

Důvody tvé

nemohl znát,

tak rozhod se prostě,

že nechce si hrát.

 

Že nepůjde spát,

že ani nebude jíst,

že musí verše psát

a ty je číst.

 

Teď však jde světem sám a sám

osamělý básník Induan.

 

Netušil jen

a nemohl znát,

že tenhle sen

nemá se zdát.

 

A když už myslel,

že začínáš tát,

největší ránu

muselas mu dát.

  

Tak teď jde světem sám a sám

osamělý básník Induan.

 

Slovy to nejde,

popsat jeho žal,

když ďábel teď vejde,

hned duši by dal.

 

Za tvoji blízkost,

za tvůj smích,

skončil by život

v galejích

 

A teď jde světem sám a sám

osamělý básník Induan.

---