Písmák Československá literární komunita
Tak jako generace autorů před vámi, publikujte svoji psanou tvorbu. Podělte se o svoje názory a sbírejte zpětnou vazbu na svoje díla. Inspirujte se a učte od nejlepších.
Přidejte seNETYPICKY O VÁNOCÍCH
15. 12. 2006
3
4
5380
Autor
fungus2
ČÁST PRVNÍ
Nevím jak se to mohlo stát, ale po ztrátě rovnováhy pro mne následoval náraz do fronty čekajících lidí. Někteří za výkřiku dopadli do sněhu, jiní zase na ty, co spadli dříve. Místem mého dopadu se překvapivě stala káď plná kaprů. V prvním okamžiku to byl pro mě šok, přičemž mi plně došlo, že Vánoce jsou za dveřmi. K mému dalšímu překvapení se mezi spousty míhajícími kapry vynořil ode dna kádě v potápěčském oděvu pan Potápník. Ten byl vášnivým potápěčem, vždy a všude.
„Dobrý den. Já tu pro manželku vybírám toho nejvhodnějšího kapra,“ sdělil mi a znovu zmizel v mase kapřích těl. To už se nad kádi objevil naštvaný prodavač.
„Já se omlouvám. Mě to nějak podklouzlo,“ vysvětloval jsem mu. Ale při pokusu vylézt, se káď i se mnou naklonila. Vzápětí se veškerý její obsah v čele s panem Potápníkem vylil. A protože se prostranství svažovalo z kopce, tak po jeho zledovatělém povrchu se hnala voda se spoustu kaprů. Mezi nimi se nacházelo velké množství křičících lidí, které kapři svými ocasními ploutvemi pro fackovaly.
I mně se jeden kapr dotýkal ocasní ploutvý tváří. Přitom se přede mnou objevil sněhulák. Náraz následoval vzápětí, načež mi neuniklo, že v rozpadajícím se sněhulákovi byl ukryt místní policista Houkačka. Ten trpěl po návratu ze zahraničních průzkumných misích v krizových oblastech světa maskovacím syndromem.
V následném zmatku a zběhu lidí ze sídliště i jejich útěku s kapry, jsem dorazil s kaprem domu. Nějak se mu do vany moc nechtělo, což mělo za následek můj pád do ní. Přitom začala prudce stříkat ze sprchy studená voda, která mě hned zbavila omráčenosti. Po divokém, ale vítězném souboji s hadicí sprchy se mi podařilo se špuntem v ústech opustit vanu. Kapr si mezitím hrál na schovávanou pod vanou. Já však byl v hledání úspěšný, načež on konečně skončil ve vaně. Trochu mi vadila odtékající voda, ale když jsem se začal dusit, tak mně došlo, kde mám špunt hledat.
Potom se má pozornost soustředila na vánoční stromeček. Ten z loňských Vánoc se nacházel stále v podstavci v komoře. Už letmý pohled na něho prozrazoval, že do zeleného stromku má daleko, tak jako černá do bílé. Dostal jsem však nápad.
Byla to mravenčí práce jej štětečkem natřít na zeleno, ale celkem se mi to podařilo. Stromeček stále však vyhlížel podivně. Také dost smrděl a chybělo mu to hlavní, a to bylo jehličí. Opět mě, ale napadl nápad, jak to vyřešit.
S nožíkem a batohem na zádech jsem se potajmu kradl závějemi k lesu nedaleko sídliště, abych získal nějaké to jehličí. Problémem byl jen hajný Veverka, který se svým příbuzenstvem založil na období před Vánocemi lesní domobranu. Přesto bylo vidět několik postav v bílých oblecích, jak s pilami se plíží do lesa, přičemž opačným směrem se nenápadně pohybovaly stromečky. Z lesa se občas ozval výstřel, což znamenalo, že maskování některých bylo odhaleno. Já se pro jistotu maskoval za dutý kmen stromu, který jsem si zdárně nasadil na své tělo. Běsnění lesní domobrany mě díky tomu minulo, a tak se mi podařilo získat dostatečné množství jehličí. Problém nastal jen při návratu domu, když jsem na několik hodin zablokoval kmenem výtah k nelibosti sousedů.
V bytě se má veškerá snaha pak soustředila na nalepení jehličí na stromeček. Byla to úmorná práce. Nehodlal jsem to vzdát ani poté, co jsem začal usínat. Nakonec mne však spánek přemohl. Probuzení bylo strašné. Stromeček byl rozpadlý na několik částí a já jsem měl všude na sobě nalepené jehličí. Odjehličování mi trvalo dlouho, ale opět jsem měl v hlavě plán, jak získat stromeček.
KONEC PRVNÍ ČÁSTI
„Dobrý den. Já tu pro manželku vybírám toho nejvhodnějšího kapra,“ sdělil mi a znovu zmizel v mase kapřích těl. To už se nad kádi objevil naštvaný prodavač.
„Já se omlouvám. Mě to nějak podklouzlo,“ vysvětloval jsem mu. Ale při pokusu vylézt, se káď i se mnou naklonila. Vzápětí se veškerý její obsah v čele s panem Potápníkem vylil. A protože se prostranství svažovalo z kopce, tak po jeho zledovatělém povrchu se hnala voda se spoustu kaprů. Mezi nimi se nacházelo velké množství křičících lidí, které kapři svými ocasními ploutvemi pro fackovaly.
I mně se jeden kapr dotýkal ocasní ploutvý tváří. Přitom se přede mnou objevil sněhulák. Náraz následoval vzápětí, načež mi neuniklo, že v rozpadajícím se sněhulákovi byl ukryt místní policista Houkačka. Ten trpěl po návratu ze zahraničních průzkumných misích v krizových oblastech světa maskovacím syndromem.
V následném zmatku a zběhu lidí ze sídliště i jejich útěku s kapry, jsem dorazil s kaprem domu. Nějak se mu do vany moc nechtělo, což mělo za následek můj pád do ní. Přitom začala prudce stříkat ze sprchy studená voda, která mě hned zbavila omráčenosti. Po divokém, ale vítězném souboji s hadicí sprchy se mi podařilo se špuntem v ústech opustit vanu. Kapr si mezitím hrál na schovávanou pod vanou. Já však byl v hledání úspěšný, načež on konečně skončil ve vaně. Trochu mi vadila odtékající voda, ale když jsem se začal dusit, tak mně došlo, kde mám špunt hledat.
Potom se má pozornost soustředila na vánoční stromeček. Ten z loňských Vánoc se nacházel stále v podstavci v komoře. Už letmý pohled na něho prozrazoval, že do zeleného stromku má daleko, tak jako černá do bílé. Dostal jsem však nápad.
Byla to mravenčí práce jej štětečkem natřít na zeleno, ale celkem se mi to podařilo. Stromeček stále však vyhlížel podivně. Také dost smrděl a chybělo mu to hlavní, a to bylo jehličí. Opět mě, ale napadl nápad, jak to vyřešit.
S nožíkem a batohem na zádech jsem se potajmu kradl závějemi k lesu nedaleko sídliště, abych získal nějaké to jehličí. Problémem byl jen hajný Veverka, který se svým příbuzenstvem založil na období před Vánocemi lesní domobranu. Přesto bylo vidět několik postav v bílých oblecích, jak s pilami se plíží do lesa, přičemž opačným směrem se nenápadně pohybovaly stromečky. Z lesa se občas ozval výstřel, což znamenalo, že maskování některých bylo odhaleno. Já se pro jistotu maskoval za dutý kmen stromu, který jsem si zdárně nasadil na své tělo. Běsnění lesní domobrany mě díky tomu minulo, a tak se mi podařilo získat dostatečné množství jehličí. Problém nastal jen při návratu domu, když jsem na několik hodin zablokoval kmenem výtah k nelibosti sousedů.
V bytě se má veškerá snaha pak soustředila na nalepení jehličí na stromeček. Byla to úmorná práce. Nehodlal jsem to vzdát ani poté, co jsem začal usínat. Nakonec mne však spánek přemohl. Probuzení bylo strašné. Stromeček byl rozpadlý na několik částí a já jsem měl všude na sobě nalepené jehličí. Odjehličování mi trvalo dlouho, ale opět jsem měl v hlavě plán, jak získat stromeček.
KONEC PRVNÍ ČÁSTI
4 názory
Když Vánoce, tak veselé, obdivuji přátelského ducha řady tvých textů, co jsem již četl. Tip
O)))Díky. Policista Houkačka se třeba ještě v příštím díle mihne. Snad bude zase veselo.