22.10.04 II aneb krok zpět

Několik básní v zajetí beatu

zvlád´ jsem si přečíst za dnešní den.

Tak, jako ohař vyčmuchá kýtu,

šanci jsem postřeh´ - nastal čas změn!

Taky to zkusím, vychrchlám hlen,

doufám, že nesklouznu do kraviny

bez pitek, drog, bez lehkých žen -

- tohle je beat táty od rodiny.

Přes léto vstávám hned za úsvitu,

v zimě tmu trhá můj ranní sten,

pětkrát do týdne v příšeří bytu

staršímu děcku přetrhnu sen,

nakrmit, obléct, do auta, ven,

do školky, práce (stranit se dřiny!),

odpíchnout, nákup, domů zas jdem -

- tohle je beat táty od rodiny.

Hodiny štípeme z monolitu,

se ženou, syny, vprostřed svých stěn,

vzájemné vzpěry - lešení citu

pokupě drží a tak dál jen!

Raz a dva, raz, dva, nocí i dnem;

tím že je polknem, plašíme stíny,

v bludišti hrnců, hader a plen -

- tohle je beat táty od rodiny.

Nemít se rádi, jsme vzhůru dnem

na moři sraček, žlučové sliny;

takhle je v sobě zadržujem.

Tím končí beat táty od rodiny.