Československá literární komunita
Tak jako generace autorů před vámi, publikujte svoji psanou tvorbu. Podělte se o svoje názory a sbírejte zpětnou vazbu na svoje díla. Inspirujte se a učte od nejlepších.
Přidejte seDuše...
25. 10. 2004
0
0
1824
Autor
Peeracek
Pohlazení vlaštovčích křídel,
jako vůně nejjemnějších mýdel,
jako příliv mořské pěny,
jako úsměv opuštěné ženy,
jako motýl na dlaň usedá
a slza oko nehledá,
když zafouká vítr z polí,
když odpustí všechno, i když to bolí.
Jako tiché zapadající slunce nad obzorem,
jako souhlas s nevyřknutým názorem,
jako úsměvy lidí v davu,
jako kapka krve na mém prahu,
jako bolest na špičce jehly,
jako města, co popelem lehla,
jako čistý list papíru
je duše zmítaná ve víru…
Karabekian
01. 11. 2004
Bohužel jsem na dílku nenašla nic moc dobrýho.
- nelíbí se mi rýmy, který se pak sanžíš napravit metaforama
-JAKO, ono je to hezký, když to do básně nenuceně "zapluje" - tedy, když se to vhodně použije..
- ALE! - některý obraty se mi moc libí - bolest na špičce jehly aj.
- jenomže co naplat, že tam máš pěkný obraty, když celek je ...hm.
jako jako jako jako jako
rýmy šprýmy...
...
+ no nevím...nechám si projít hlavou, kam všechny věci plavou..
m.
navzdory_čtenářům
25. 10. 2004
ze smutku... snad
ale nemá to hlavu ani patu, zdá se mi
to, že napřed vyjmenuješ hromadu metafor a až v posledním řádku uvedeš, k čemu se vlastně vztahují, je docela risk :o)... chápu, že cosi by taky mohl naznačovat název, ale...!