Kudykam

Krok sem, krok tam...

Nahoru a dolů houpačka dní se mnou mává, nahoru a dolů -po hraně kruhu... Závěje jasně oranžových mraků nás spojovaly s obzorem,když naděje svítání rozprostřela své hedvábné perutě nad našimi hlavami,které-zakloněny dálkám všanc-po probdělé noci zněly,jak plínkou obaleny. Přitáhl si mě blíž,položila jsem mu hlavu na rameno a pomalu jsme se začali vracet.Vždy,když se procházíváme oblačnými krajinami vzdechů,kdy bezčasí lemuje kraje cest,mám pocit,že přece tudy vede Navždy,ale když vír okamžiků,které přestaly být "nyním" a-jen tak z hlouposti se shlukly v čas ,sebere všechno smeti s sebou,mlha smutku opět zahalí -před chvílí tak jasné světlo vědění- a zbydou zas jen slova.

---