Chrám debility

Prošli jsme alejí močících párů až k chrámu debility. Růžové neony bezduše hlásaly: DISCO.

Vržen proti své vůli v mraveniště pilných tanečníků bez fantazie, rozhodl jsem se obstarat povyražení. Předvedl jsem postupně hru na neviditelnou kytaru, při Vagina songu jízdu na neviditelném houpacím koníku, Bloodhound Gang ze mne učinil obsluhu neviditelného kanónu. Dead or Alive mě inspirovali stát se komodorem oceánského bitevníku.

Renata – dívka, která mne přivedla – se mezitím pomalu odpojila a zmizela v hlubinách tančící masy pod gramofony všemocného principála večera. Asi se jí mé kreace nelíbily.

„Co tu šaškuješ, píčo?!“ oslovil mě nelichotivě menší snědý mužík v koženém saku. Nechtělo se mi s ním hovořit a jemu nejspíš také ne, neboť na odpověď nečekal.

Z obočí se mi táhly dlouhé krvavé nudle a na betonovém plácku promrzlé noci rychle tvořily rudou jinovatku. A chlebíčky na našem stole zvolna osychaly.. Fuj!