Felarnuthova kletba

Tento nápis uviděl Felarnuth z rodu Estaonova na obelisku v Itrennonském lese, do kterého neprozřetelně a osudově vstoupil.

Z temnoty hvězd křik se ozývá když Arnaël své k boji vyzývá pak Harazel, ta číše temnoty, vyleje svůj jed na Estaonovy potomky Voda je pohltí Oheň je spálí Kopí je proklaje Země je pohřbí. Draky a netvory uslyšíš řvát šeredné Duchy zhnuseně lkát pak Harazel, ta číše temnoty, vyleje svůj jed na Estaonovy potomky Voda je pohltí Oheň je spálí Kopí je proklaje Země je pohřbí. O milost, Estaone, nebudu štkát, ani má ústa neuslyšíš řvát skřipec, drcení kloubů i oheň vydržím na tvou nabídku já nepřistoupím druhové mí věrní pomstí kosti mé. Já Estaon směji se vyhrůžkám tvým zanech své uši pokřikům svým můj rod je věčný a svatý kdežto ten tvůj shnilý a klatý o chvíli ty zemřeš v mukách rozhodí popel tvůj v moře což nevidíš moc v mých rukách? mohu tě ušetřit velkého hoře. Proklet buď ty a proklet buď celý tvůj rod klatbu tu zříš vejdeš-li v Ohnivý hvozd. Zlo se vzbudí po tobě skočí vychladne tělo tvé v studené noci. Druhové mí věrní pomstí kosti mé. Z temnoty hvězd křik se ozývá když Arnaël své k boji vyzývá. Draky a netvory uslyšíš řvát šeredné Duchy zhnuseně lkát. Kdo se jim postaví? Když jméno Arnaru v mysli ti vytane vzpomeň si na les kde leží kosti mé.

---