Písmák Československá literární komunita
Tak jako generace autorů před vámi, publikujte svoji psanou tvorbu. Podělte se o svoje názory a sbírejte zpětnou vazbu na svoje díla. Inspirujte se a učte od nejlepších.
Přidejte sePoločas rozpadu
03. 11. 2004
3
0
2234
Autor
šroubek
Cítím v prstech lámání kostí,
jemný chlad na očích,
všechno mě mrzí
a máloco vábí.
Jsem duše pampelišky, co dávno odkvetla.
A tys ji utrhl a surově se zeptal:
"Těšíš se na první sníh?"
Plakala jsem, ale květiny nejsou slyšet,
snad proto sis nevšiml,
že krev odtéká proudem jako řeka,
zatímco ty pořád ještě sníš s očima dokořán.
Ne, nemůžu tě vinit z lhostejnosti.
Jsi něžně zabrán v kolotoči času.
Chápu tě.
Nemám na výběr.
jiko: já nevím...mě se tam to -a- docela hodí, asi bych to nenapsala jinak, ačkoli to možná není zrovna libozvučné ...
nazvala bych to zpovědní tvorbou :o))))
mě když něco osloví, tak se musím vyjádřit ;o)
jiko: já nevím...mě se tam to -a- docela hodí, asi bych to nenapsala jinak, ačkoli to možná není zrovna libozvučné ...
nazvala bych to zpovědní tvorbou :o))))
mě když něco osloví, tak se musím vyjádřit ;o)
náhodou květiny slyšet jsou, já si s kytiškama povídám normálně :-)
kytky neslyší ten, kdo je nechce slyšet
jé ty žiješ?:)))
líbilo se mi to až na dvě spojky a na 6 řádku. Je to tvorba nebo zpověď?