pro autogramy Gabriele

na přední sklo autobusu
se rozprskávaly kapky
vody pozoroval jsem je
každou zvlášť počítal
a litoval
míjely nás dlouhými tahy
světelná auta a ozařovala
svými reflektory ty malé
mrtvolky H2O
podél dalnice se z uschlých
listů a dutých doutníků
pro kluky na dospělost
rodila mlha
A byl večer
jak to na podzim bývá, když se
stmívá a je šest hodin

vzpomněl jsem si
na dětstkou rozvíjenost,
když jsme si mysleli, že být
venku do tmy je něco
extra a dospěláckého
toho přesvědčování, těch proseb
nakonec jsme se nudily v tmě
sídliště
ztracené betonové děti, které
rozbíjely světla náklaďákům
pro to hrdinství
pro ten adrenalin prchajících

Kapky na předním skle stíraně umíraly
jedna za druhou pro autogramy Gabriele
auty světla řvou nemáme zbraně
nemáme nebe ani pro co už dál jezdit
Konečně padnout do říše kulek
Vzpomínal jsem na svojí loňskou krizi
toužil jsem po lásce, toužil jsem po tom
aby mě milovalo
hrozně moc lidí i ti neznámí na ulici
a když se tak stalo sobecky jsem
nikomu z nich lásku neopětoval
Jenom člověku, který mě jediný nemiloval
a nejednal se mnou tak jak bych si přál
mluvím o tom O sobectví O podzimu a
taky o kapkách Co si nezasloužil

Potím se a chce se mi na záchod,
i když jsem už dvakrát byl
Asi mám něco s ledvinami
autobus řve přetopeně cítím
pálení do zad
jak se potím, po těle mám
vyrážku, kůže je zarudlá a pot štiplavě pálí
jako by mi skrze ní prorůstaly
krystalky soli
je to blbá cesta do prahy
a blbej večer den co den
a blbej déšť kamikadze
a blbá báseň na entou
když,
to říkám, že asi něco mám s ledvinami
a píšu báseň sám sobě

---