Vypočítej sílu, která vychyluje magnet

Vypočítej sílu, která vychyluje magnet

aneb Pohádka místo výpočtu

Poučka z fyziky:

Fm – síla, která vychyluje magnet, síla B – magnetická indukce, síla I – proud,  l – délka vodiče.

   Myslíte si také, vážení, že fyzika není věda pro každého? Vyvedu vás z omylu: jednoho deštivého podzimního odpoledne jsem náhodou otevřela učebnici fyziky, kapitolu o elektromagnetech, a našla v ní příběh, který jako by vypadl ze světa lidí.

   Žily byly spolu na jedné stránce síla B, síla I a hodnota l. Z vůle Nejvyššího Newtona s nimi bydlel také silák eFem. Měl vzácnou a potřebnou vlastnost: dokázal vychýlit magnet. To byl hlavní  a jediný důvod, proč Nejvyšší Newton potřeboval, aby žil v chaloupce u  magnetického pole. eFem byl lenoch : v domácnosti nepomáhal, věčně ležel na otomanu,  jedl za dva a nedělal nic. Jako dvoupísmenný  vůbec žádal různé výhody - tak dlouho, až mu ostatní síly začaly  malé „m“ závidět. – Ale, holky, emko je prcek, přece byste nežárlily.  -  Potřebuju ho, nutně potřebuju, jinak Magnet nepřeperu…, hájil se.

   Marně – protože Závist je síla nejsilnější, i když není v žádné učebnici fyziky, došlo k něčemu velmi ošklivému. elko sehnalo dlouhý vodič, který síla I napustila proudem, a Béčko jakoby nic pozvalo eFema na procházku. Když docházeli ke hřišti, zavedlo Bé řeč na různé sportovní výkony. eFem se – přesně dle očekávání – začal chvástat, takže mu Béčko mohlo nadhodit:  - Magnet vychýlíš, ale po laně nevyšplháš, viď? – Co by ne, zas na to dvojhlasně eFem. – Se ukaž, popíchlo Bé. eFem se mžiku rozdvojil a  postavil „m“ na zem. Jakmile se však už eF samotný dotkl lana, omráčil ho proud.  Síla Bé na nic nečekala,  popadla vřískající malé „m“ a odnesla ho do chaloupky k ostatním silám.

   Právě včas. Z magnetického pole se ozval řev a na obzoru se objevil strašlivý Magnet. Byl tak ohromný, že zaclonil slunce. Íčko a elko váhavě popadly štíty,  pak se ale na sebe rychle podívaly, každá popadla  ubrečené „m“ za jednu ruku a vyhodily ho před chaloupku. Magnet vítězoslavně zařval a krví podlité oči obrátil k chaloupce. Zatímco Magnet se těžkým houpavým krokem sunul blíž a blíž, mrně se tisklo ke dveřím a nohy se mu třásly: už cítilo jeho odporný dech, horký jako rozpálený plech. I když na něj síly zevnitř chaloupky hystericky křičely:  - Vypadni, vypadni, utíkej, rozumíš, vypadni, odlákej ho, eF leží v lese, vypadni…, nebylo schopné se pohnout. Už vidělo zcela jasně Magnetův žhnoucí severní  pól, už už se loučilo s učebnicí fyziky, když v tom…

   Magnet vydal táhlý zklamaný ryk a začal couvat, pořád pohupujíc obrovským černým tělem. „m“ se svezlo na zem a omdlelo. Když Magnet zmizel za obzorem magnetického pole, Bé, Íčko a elko opatrně vylezli ven…

   - Je pryč, řeklo Bé. – Slibovali jste mi bitvu, vyčítavě protáhlo I. – Co s ním?, zeptalo se praktické elko. V tu chvíli jej někdo zlostně chytil za rameno a odhodil do trávy. Bledé eF se sklánělo nad malým „m“.  Když zjistilo, že dýchá, něžně ho vzalo do náručí, procedilo mezi zuby:  - Mohli jste si spočítat, že se slabšími  Magnet nebojuje, a pak ve světle pětistovky žárovky odešlo s „m“ v náručí do jiné kapitoly.

 - To jsme to zvoraly, dámy, přerušilo ticho elko. eFem s námi teď dlouho nevleze do jedné rovnice…To zas ty písemky dopadnou…A všechny tři se zaposlouchaly do ticha, které rušily jen prsty, horečně hledající v učebnici fyziky.

/29.října 2004,  22:57 h, variace na zadaný příklad/