Čapek: O věcech obecných čili Zóon politikon

Karel Čapek: O věcech obecných čili Zóon politikon

            Karel Čapek (1890 – 1938), jeden z nejvýznamnějších českých prozaiků, dramatiků, básníků a publicistů 20. století. Bratr Josefa Čapka, manžel Olgy Scheinpflugové, politicky patřil k okruhu T. G. Masaryka. Čapkovo dílo je přeloženo prakticky do všech světových jazyků. Karel Čapek je považován za jednoho ze zakladatelů české sci-fi a celosvětově se proslavil jako tvůrce a první propagátor dodnes ve všech jazycích užívaného slova robot ( z divadelní hry R.U.R. – Rossum´s Universal Robots). Významná je také Čapkova angažovanost ve věcech veřejných, která se nevyčerpávala jen psaním novinových článků nebo více méně pravidelným kontaktem s prezidentem Masarykem, ale naopak vyústila ve skutečnou snahu přiblížit širokému obyvatelstvu Československa principy pragmatického modelu demokratické společnosti, tedy v jakousi uvědomělou buditelskou práci. Tím se Čapek nutně zapojil do probíhajících diskusí a ideových sporů a narazil, především v době nadcházejícího fašismu, na sílící odpor. Přesně tato poloha jej nakonec fyzicky tak dalece vyčerpala, že vedla k jeho předčasní smrti.

            Kniha O věcech obecných čili Zóon politikon je souborem článků, v nichž Karel Čapek formuluje svá politická stanoviska a své názory na stát, demokracii, socialismus apod. V této souvislosti se obzvlášť proslavila Čapkova odpověď do ankety Proč nejsem komunistou – popularita ankety se zvýšila i tím, že se za totality dostala na index zakázaných textů, což znamenalo, že kniha O věcech obecných po roce 1948 prakticky nevycházela. Ale souběžně s politickými úvahami přibližuje Čapek svým čtenářům i společenskou a kulturní atmosféru, v níž se vyvíjela jeho generace, a pochopitelně se zabývá i možnostmi a perspektivami politických tendencí své doby. Některé texty i dnes překvapují až zarážející aktuálností.

            Ať už jde o obecné problémy jako dodržování určitých politických tradic a přežitků („Tradice je udržování starých řádů, PROTOŽE jsou staré, kdežto přežitek je udržování starých řádů, AČKOLI jsou staré“), nebo o otázky postavení žen  politice (podle Čapka jsou ženy konkrétnější než muži, méně bojovné a nestraničtější – za důležitější považují obyčejné životní hodnoty), odpovídá si Čapek na řečnické otázky stručně, však jasně. Zamýšlí se nad problémy politickými, ale i ekonomickými, jelikož se navzájem doplňují. Světové hospodářství podle něj ovlivňuje životy lidí nevědomky však velkou měrou, jako příklad udává nezaměstnanost v Anglii, která přišla s druhou průmyslovou revolucí a nástupem strojů do výroby, kdy se člověk stal na stroji životně závislým, což postupně podle něj vedlo k rozdělení světa na dvě později známé základní ideologie. Vyjadřuje se sice o západním světě mírně negativně, kritizuje postupnou amerikanizaci Evropy i samotnou Ameriku za její uspěchanost, za honbu za úspěchem za cenu plnohodnotného života, odsuzuje hodnoty amerického snu, protože brání člověku vychutnat si život a omezují ho jen na uspokojování materiálních potřeb.

            Již v roce 1924 dokázal odhadnout, jak se bude vyvíjet politická situace, dokázal prokouknout laciné žvásty politických pohlavárů a jejich strategie. Komunismus proto správně označil za jednoduchou a pohodlnou životní cestu, na níž člověk nepotřebuje přemýšlet, stačí věřit a následovat masu v touze po lepší budoucnosti, jíž bezmezně věří, nevědouc že je jen využíván jako prostředek moci vládnoucí skupiny. Svět je ukazován černobíle, vše je buď dobré nebo špatné – tak to ale v životě nechodí… Společnost je generalizována do jedné jediné masy, v níž se ztrácí osobnosti jedinců.

            Varuje před hrozbou komunismu a nabízí řešení v podobě demokracie, jejíž politický řád však může fungovat jen ruku v ruce s politickou kulturou, zájmem, aktivitou a uvědomělostí. Tyto hodnoty však teprve v českém národě čekají na své objevení, tudíž demokracie spěje k úpadku pro pasivitu a nezájem lidí, kteří si neuvědomují svůj obrovský politický potenciál, jen z povzdálí nadávají na to, co je, aniž by se snažili to změnit.

            Stejně jako komunismus odsuzuje i nacionalismus, který podle Čapka vůbec nepatří do politiky. Je to cit, soukromá věc. Když pronikne do politiky, jen neguje, neoslavuje nic dobrého, říká, že je PROTI něčemu, ale už neříká PRO co.

            Jako známý relativista považuje za nutné brát v úvahu mnohost pohledů. Ve spojení s optimismem věří, že všechny špatné věci jsou relativní, protože mají šanci na své zlepšení.