Planeta Iremae 3 - 15. kapitola

  Představený vložil flakon s růžovou kapalinou do bedýnky a pohnul pákou. Chvíli se nic nedělo, ale pak jemný šumot signalizoval spuštění magického štítu. Zvedl se vítr a obraz okolní krajiny se zachvěl, když jím pole pronikalo.
"A hlavně mi nezapomeňte před každým doplněním poslat zprávu!"
Strážný si varovný prst Ctihodného rozhodl vzít k srdci.
"Také mi nahlaste, až bude nepřítel v dohledu. Hranice není daleko, tudíš by se měl objevit již brzy", dodal ještě Představený a vydal se i s rádci na cestu dolů z věže.
"Pane! Vojska krále Tahose se shromažďují před naší hranicí!" hlásil mág, který běžel po schodech vzhůru.
"Je jich čtyřikrát více, než jsme předpokládali," popadal posel sotva dechu, "přidali se k nim totiž skřetí hordy ze severu a vypadá to, že jsou také pod velením krále."
Téměř v patách za ním se přihnal druhý: "Ctihodný! Máme tu větší problém! Nedaří se nám vyvolat kouzlo teleportace!"
Přestavený smutně pokýval hlavou: "To je vážné! Tak se jim to přecejen podařilo. Informujte hned všechny mágy."

  Již od brzkých ranních hodin znemožňovali nepřátelští mágové mocným protikouzlem jakoukoli myšlenkovou komunikaci. Mágové pobíhali po věži i okolí, shromažďovali narychlo zásoby a munici, připravovali magické střely, jedovaté lektvary a štiplavé oleje.
"Každého, koho můžete postrádat pošlete jako posla do okolních provincií, aby nám poslali všechny muže co mohou postrádat. Za ty roky nám snad ještě něco dluží a pokud věž padne, bude domobrana jejich sídel stejně zbytečná."
"Ano ctihodný", odpověděl posel a jal se spěchat po schodech vyhýbaje se jiným mágům, jdoucím zase nahoru.
"Svolejte znovu radu. Musíme obnovit kouzlo teleportace, jinak to s námi vypadá dost špatně," poslal představený jednoho ze svých poradců.
"Bojím se, že na to je již pozdě," odvětil Silo, "většina z nich je určitě mimo hrad. Poslal jsi je shánět pomoc."
Představený prohodil potichu nadávku, což rozhodně neměl ve zvyku, neboť se to nehodilo k vážnosti jeho úřadu.

  Zaskočení obyvatelé hradu rychle přiváželi zásoby vody a potravin. Zpráva, že se blíží dobyvatelská armáda působila na všechny tísnivě, ale to, že posily ani hlavní mágové možná nedorazí, působila panicky. Zbývající vrchní mágové se postavili na plošinu, kde měli při bitvě sesílat kouzla, aby podpořili ostatní obyvatele pevnosti, ale nepůsobili tak sebejistě, jak měli ve zvyku. Většina mladších mágů na svých místech nervozně přešlapovala a raději šli pomoci s přípravou hradeb. Ty se za několik posledních dnů změnili takřka k nepoznání. Přibily dvě další mohutné vnější zdi a ostatní zdi byly vyspraveny. Kolem budov byly porůznu rozestavěny sudy s vodou určenou na hašení a za hlavní branou tábořila jízda a pěchota složená z vojáků, kteří uprchli z obsazovaných království a spřátelené armády z království, které by pádem hradu mágu byla bezprostředně ohrožena. Ranění byli ošetřováni druidy a prostí lidé a sedláci připravováni k domobraně.

  Jindy klidná pracovna rektora dnes byla obzvlášť rušná.
"Ne nemohu s vámi poslat Urmina. Všichni mágové jsou svoláváni na obranu bílé věže a je jejich poviností se co nejdříve dostavit. Teď když se není možné teleportovat, musíme se vydat na cestu co nejrychleji," odbyl rektor Janis, "můj pobočník vám předá doporučovací listinu, která vám pomůže, až dorazíte do opatství na severu, ale víc pro vás nyní nemohu udělat."
Pokrčil rameny: "A teď mě omluvte."
Shon na nádvoří a po chodbách pobíhající mágové byli hlavním projevem toho dne. Rektor pospíchal na nádvoří po schodech, které již mnoho let nepoužil. O to bolestněji si uvědomil, jakou výhodou pro něj byla teleportace.
"Zpohodlněl jsem", řekl si v duchu, "a ne jen já," dodal.
"Ale co s tím cizincem," volala za ním v běhu Janis, "přece mi ho nechat na starost?"
"Vždyť o něm vlastně vůbec nic nevíme," ohradila se.
"Ale Janis! Vždyť máte zatím společnou sestu! Myslím, že se ti bude jako společník více než hodit. Jak už stačil ukázat, s mečem to umí a také jeho schopnost učení je ohromující. Myslím, že brzy budeš spíš ty starostí pro něj."
Uraženě se na něj podívala. Když už nic nedodal, uvědomila si, že to myslel vážně a to jí ještě víc naštvalo.

  Mezitím mu přivedli koně a rektor nasedl. Působil dost neobratným dojmem a musel použít i magii, aby jej zvíře neshodilo. Snažil se rychle si vzpomenout na návyky, které již řadu let nepoužíval. Když se připojoval ke skupině asi dvaceti dalších mágů, rozjeli se směrem k hlavní bráně univerzity. U brány je čekali další jezdci. Byl na ně žalostný pohled. Koně se vzájemně plašili, ale většina lidí se jakžtakž udržela v sedle.
"Prosím všechny, aby jeli co nejrychleji, dle svých možností. Doufám, že nedorazíme pozdě!" promluvil rektor, "Vzhůru na cestu!" Celá skupina jezdců se pak dala do pohybu.

  Janis došla k Richardovi, který čekal u koní.
"Tak jsem tě dostala na starost," řekla mu. Richard z výrazu její tváře pochopil, že z toho má pramálou radost. Snažila se být vždy samostatná a to, že ostatní podceňovali její magické schopnosti, ji vytáčelo. To, že svou moc nepoužívala často a naplno a šetřila svou energii, považovali mnozí její přátelé za jistý projev slabosti, nebo nechuti. Jak Richard již dříve pochopil, bylo tomu jinak. Jakožto dědička trůnu neměla dovoleno svou magii příliš používat. Její rodiče plánovali s pomocí sňatkové politiky spojení se sousedním královstvím a princezna-mág nebyl zrovna vhodný kandidát pro politický sňatek. K realizaci toho plánu ale už asi nikdy nedojde. "Pozítří vyrážíme," dodala ještě.