Rajčatový protlak

V zadním salónku firmy °KRK - proklatě dobré hůře° se sešli na pracovním obědě dva manažeři. Ten starší, Damián, si před usednutím ledabile přehodil kravatu z narůstajícího čtyřicátnického bříška do podpaždí a ubrouskem přiloženým k moučníčku si setřel sekretářčinu rtěnku z líce. Když si pomyslel, kde všude by ji ve skutečnosti musel stírat, pobavil se myšlenkou, že by to jeho mladšího kolegu mohlo pobouřit a navíc, když starší generace nepředá dostatečně vhodný morální kodex generaci mladší, jak by ten svět za chvíli vypadal.

 Mladší z dvojice, ambiciózní Account Key Lucián si na stole pádem z centimetrové výšky srovnal lejstra do latě, položil je zvolna vedle kávy a před usednutím si nenápadně povytáh zařízlé trenky, mezitím co Damián pokládal ubrousek do popelníku tak, aby byl rtěnkou dolů.

Damián se na svého kolegu spokojeně usmíval. Měl za sebou úspěšný měsíc, kdy se mu povedlo rozšířit nabídku KRK o TurboGigaSalát, v místní reklamě laškovně přezdívaný Velký Brácha, konkurencí nejapně ocejchován jako Průtrž hráze. Přitom už náklady na výrobu salátu byly ziskové, protože firma si nechala od SPDZ – „Sdružení přežilých dvou zemědělců“ zaplatit odběr odpadu ze sklizně, který se zemědělcům nevešel na kompost. Tři plátky žiletkou krájené mandle dodali salátku cizokrajnou jiskru a o hojný zájem konzumentů se postaraly reklamní plakáty s cenou akčně sníženou o šedesát procent ještě před uvedením salátku v menu.

 "Tak spusťte, drahý výkonný producente", vybídl přátelsky Damián Luciána, přitom si s nonšalantní lehkostí jako když se nosorožec hrabe v nose pravou zadní zapálil Danhilku. Trochu se zakuckal, jak si příliš dlouho představoval míru zajímavosti své šéfovské pozice v očích svého podřízeného. Slinu pod bradou na košili utřel ubrouskem z popelníku. Přitom se pochvaloval svým šetřivým režimem, který byl vzhledem k Damiánovým příjmům spíš dětskou mazlivou hrou za to, jak ušetřil nový ubrousek použitím použitého, co ještě nebyl zanesen popelem z cigarety. Šmouhy po rtěnce, která se částečně přesunula na jeho košili bělenou a žehlenou od manželky na antidepresivách, si při tom nezvládl všimnout.

 „Hit letošního léta je zde…“ – pronesl Lucián se snahou o významný tón, načež se trošku zakuckal z třetího přeskočení chvějícího se hlasu.

„Nebylo potřeba rajčat, jen pěnové sádry a barviva, náklady sice nejsou nijak zásadně v plusu, výsledek by jste ale od originálu nepoznal!“ vysoukal ze sebe kvapně, aby náhodou šéf během proslovu neztratil zájem, který ostatně stejně nikdy neměl. Jediné co Damiána  zajímalo, do jaké míry může Luciánův zázrak ohrozit jeho vlastní firemní pozici. 

Lucián gradoval ve vůlí řízeném emočním nadšení:

„Náš nový produkt, neodvratně přicházející roznést konkurenci na kopytech, se jmenuje….“ před koktavým famfárním vyřčením pojmenování pěnové sádry si stoupl, jako by byl ve škole vyvolán. Své vlastní pravice, která samovolně pionýrsky zasalutovala, si přitom nevšiml.

„Rajčatový JetPack kapitána StarNováka prosím…“ zašpital vyhublý mladík s delšími vlasy u pultu restaurace KRK – proklatě dobré hůře. Obsluha ve stejnokroji s vyšívanými kůzlátky, radostně skákajícími do trouby po chvíli mladíkovi podala přesně odměřenou porci 183,5 gramů růžové pěny, tvářící se jako dvousetgramová s cedulkou „40% zdarma – AKCE!“.

  „Jsem totální nula, jméno Ježíšovo budíž velebeno na věky věků!“ pronesl chlapec podobně nejistým hlasem, jako když Luián chválil štědrého nevysychajícího ducha managmentu při představování nové pecky bez pecek. I bez rajčat.

 „Kdo se ponižuje, bude povýšen!“ doplnil mladík svou evangelizační činnost slovy, o která se lze opřít a na kterých lze stavět, ať je pochopíte jakkoliv. Usedl i s protlakem kapitána StarNováka, vytáhl z brašny životopis svatého Františka, v kterém nebylo nic mládeži škodlivého a tak měl glejt komise pro čistotu člověka. Položil jej vedle salátku tak, aby si každý kolemjdoucí mohl přečíst, kde najít štěstí. Z druhé kapsy vytáhl sáček s popelem a třemi odměřenými hrstmi si požehnal salátek útlumem smyslnosti. Když dojedl, utřel si ústa od zbytku sádrové pěny, postavil se, vztáhl ruce k nebesům a zvolal: „Ó jaká jsem já nula proti tobě ó bože, ty jediný zasluhuješ pozornosti. Ó děkuji, ó děkuji, ó děkuji!“ Odnesl tác s poloprázdnou miskou na odkladový pultík, vybral z koše pár ubrousků pro recyklační kontejner ve vedlejší ulici a na rozloučenou zvolal  ke všem přítomným: „Ježíš vás miluje a chce pro vás to nejlepší, proto navštivte naši Církev nově poznané pravosti křesťanů, co neodpadnou! Neberte jméno Ježíše do úst nadarmo! Důkaz toho, že jsme ti praví je třeba už jen ten, že jsme za půlrok své existence nikoho neupálili! Nepropadejte mamonu!“. A odešel.

 „Chudák chlapec“  řekla lítostivě babička sedící opodál, co se během věrozvěstného projevu málem udávila hranolkou z nabobtnalých pilin. 

 „Chudák Ježíš“ pomyslel si stařík, který listoval životopisem svatého Františka, jenž chlapec pro samé starosti s recyklačními materiály zapomněl na odkladovém pultíku.