1. Kapitola

Co se tohoto týká, nehodlám další kapitoly publikovat, ale zde se jedná o první kapitolu mnou vážně míněného dlouhodobého projektu. Bude se jednat o knihu sci-fi ve stylu serie Enderova hra od autora Orsona Scotta Carda. Snažím se aby se nejednalo o brak.. Ačkoli mám již vcelku vyhraněný styl psaní prózy, stále se rozvíjí a proto ocením místné poznámky i laické pocity, které ve vás čtení vyvolá. Ať už kladné či nikoli. děkuji sgt.Hakon

Aula Washingtonské univerzity M. Moora byla naprosto plná. Dřevěné lavice byly nacpány k prasknutí jak významnými politickými osobnostmi a věděckými kapacitami v předních řadách, tak i obyčejnými lidmi v těch vzdálenějších. Řečnický pultík stál stále ještě naprosto osamocen na vyvýšeném podiu v přední části auly. Řečník se ještě nedostavil a tak tomu mělo být i dalších čtyřicet minut. Všechny lístky byly prodány již v den, kdy byla tato významná vědecká událost oznámena médii. Na síti kolovaly už dříve falešné nabídky na prodej lístků, které jsou zcela jistě pravé a u kterých prodejce zaručuje, že ocenění opravdu dostane Jack Lowland. Nemálo lačných lidí se nechalo nachytat a internetoví podvodníci si opět přilepšili. Když už si tito lidé lístek koupili za nemalé peníze a čekali celé dva měsíce, čtyřicet minut už pro ně neznamenalo nic. Aulou se neslo šeptání stovek hlasů a architektonicky vyvedená klenba se podílela na zesílení atmosféry rezonancí. Ačkoliv byla aula i celá univerzita pouhých 6 let stará, interiery vypadaly skutečně impozantně. Efekt imitace industrializačního vzhledu byl téměř dokonalý. Dokonce i sitnicí otevírané dveře do laboratoří byly obkládané dřevem. Jedinou odchylkou byly četné technologické prvky jako požární hlásiče, plazmové promítací plochy a další studijní a provozní systémy. Před budovou bylo velmi čilo. Stovky dalších lidí, kteří už lístek koupit nestihly nebo si ho nemohly dovolit, se mačkaly za policejními zátarasy a čekaly až jim obří plazmová obrazovka umístěná před budovou ukáže něco z dění uvnitř. Zatím se na ní střídaly reklamy s podprahovým efektem nabízející zaručeně levnější a lepší spoření, půjčku auta pro mladé za nejnižší možné ceny, možnost vyhrát desítky milionů dolarů při nákupu 6 rodinných balení toaletního papíru "Exlusive" nebo získání dvanáctiprocentní doživotní slevy na nákup veškerých potkaních krmiv pokud přispějete třiceti dolary
ne konto instituce "Potkaní domov". Všude kolem na silnicích hlídkovaly sanitky s týmy pohotovostních lékařů připravených ošetřit omdlévající. Auto konečně přijelo a tlak na zátarasy se zvýšil. Speciální policejní složky nasazené pro tuto příležitost měly co dělat, aby nával euforií ovládaných lidí udržely za překážkami. Několik z policistů pro výstrahu vytahlo paralyzují obušky. Jack Lowland spolu se svým doprovodem tvořeným dvěma gorilami, jedním novinářem a rektorem univerzity vystoupil z vozu a s typicky americkým úsměvem pomalu procházel uličkou mezi zátarasy. Gorily se tvářily výhružně, novinář si pročítal nějaké papíry a rektor podlézavě šveholil do Lowlandova levého ucha. Procesí dorazilo ke vstupním dveřím, kde již čekalo několik dalších novinářů a ze všech stran Lowlanda i s doprovodem fotili. Lowland otáčel hlavu na všechny strany a stále se usmíval. Když vešli do auly, šepot okamžitě ustal. Vytřídalo ho posvátné ticho a napětí bylo hmatatelné. Lowland nechal gorily u dveří a sám se šel posadit do první řady. Rektor pokračoval až k řečnickému pultíku následován tím novinářem, který byl v Lowlandově průvodu už venku. Novinář právě zavřel papírové desky, když dorazili k pultíku. Na pozlacené jmenovce připnuté k novinářově saku stálo zřetelným písmem "Stephen Keyes". Patřil k novinářské elitě ve Washintonu. Po mediální revoluci v roce 2009 to vypadalo naprosto jinak. Stovky novin byly nuceny ukončit svou činnost a jejich zaměstnanci se přelili do těch gigantů, kteří zůstali. Alespon co se týkalo novin, přístup k informacím zůstal pro běžného člověka stejný, ne-li lepší. Nebyl již zaplavován tisíci novinářskými kachnami. Co se týkalo celebrit, ty si také oddechly. Zákaz bulvárních plátků byl vydán hned jako první novela nově vydaného zákona o tištěných médiích. Ten vešel v platnost v roce 2010 a nějakou dobu trvalo než si lidé zvykli, ale prokázalo se, že podprahová reklama byla za dvaaosmdesáti procenty prodejnosti těchto tiskovin. Lidé přestali být pod jejím vlivem a tak se změnil i jejich přístup. A tak tady, v aule, stál král všech novinářů Stephen Keyes naprosto pohroužen ve své myšlenky. Jaký projev pronese rektor? Jak zapůsobí na lidi? O kolik větší bude týdenní obrat pokud by po celý následující týden přinášeli "nové" zpovědi specialistů přes parapsychologii? A co kdybychom zavedli pravidelnou rubriku?... "Dámy a pánové, vážení hosté! Dovolte mi přivítat Vás všechny v této nádherné aule. Jmenuji se George Ruwinovski a jsem rektorem této univerzity." Celou aulou zazněl nadšený potlesk. Z části nadšený protože rektor byl všeobecně oblíbený člověk a také letos úspěšně kandidoval do Kongresu Konfederace Spojených států Amerických a Jednotných států Perského zálivu. Z části však také kvůli dlouhému čekání na začátek a lidé byli již velmi rádi, že se konečně něco děje. "Jsem nesmírně rád, že právě tato nádherná univerzita postavená v roce 2013...", pokračoval dál Ruwinovski ve svém projevu o historii univerzity. "...A bylo pro mě velmi milým překvapením, že ctění pánové z Celosvětové organizace pro výzkum parapsychologie (COVP) se rozhodli umožnit právě této univerzitě stát se součástí dějin. Jsem velmi rád, že právě za mého působení zde se naše významná instituce stane hostitelem takto významné události založené na ještě významějším kroku lidstva kupředu." Další potlesk. "Dovolte mi prosím abych Vás seznámil s lidmi, bez kterých by se dnešní událost nekonala a ani by nemělo význam o ní byt jen přemýšlet. Rektor Milánské ústřední parapsychologické univerzity, Vincent Malianni!" Potlesk. "Ředitel COVP Jonathan Iron!" Další a ještě uznalejší potlesk. "Generální investoři z Finanční korporace pro vědecký pokrok (FKVP) Andrew Rattling, Roland Gueseppe! A nakonec hlavní morální i finanční partner zastupující Ligu Islámských států, jeho vznešenost kalíf Tael Abn-Líh!" Následoval ohlušující potlesk. "Ovšem je tu stále ještě jedna osoba, na kterou prostě nemohu zapomenout... samotný JACK LOWLAND!" Poslední slova naprosto vykřikl a mělo to účinek. Publikum jinak tvořené převážně vážnějšími a staršími lidmi se začalo s pískotem, tleskáním a křikem zvedat z lavic a brzy byl potlesk naprosto jednotný a rytmický. Přidali se k němu i lidé venku před aulou, kteří samozřejmě vše lačně hltaly na plasmových obrazovkách. Lowland se zvedl ze svého místa, otočil se a zeširoka se americky usmál na euforií zaplavené publikum. Pokud to bylo možné, pak se hladina decibelů v aule ještě zvedla. Ovšem fanatická radost a rozjařenost pomalu začaly přecházet do uklidněnějšího a uznalého rytmického potlesku. Lowland se s úsměvem od ucha k uchu vydal k řečnickému pultíku. "Vážení přátelé..."

---