Hodnost \"Člověka\"

Pomalu vkrádá se v zem

Stín zžírající  světlo.

Pomalu hltá svět

Stín ubírající dech.

Čím dél, tím rychlejší,

čím víc,tím silnější.

čím víc polyká život,

tím delší má zuby.

Valí se údolím,

stále vpřed i šíř,

nic se mu nestaví,

vše utíká pryč.

Však hle- na skále člověk

a vedle něj další,

ti nenechali si vzít,

co jim patří.

Ti zůstali lidmi,

neboť v jejich srdci

nemá místo stín,

stín Nelidskosti.

Vyhlásili válku

svou láskou,

tu drží si jako titul,

jako hodnost Člověka.

Vpřed řítí se na ořích,

daru Soucitu.

Vytasili meče

 skuté Spravedlností,

Oblékli brnění

stříbra Lidskosti,

ti všichni, co trpí

utrpením druhých.

To jsou vítězové,

co zaslouží si žít,

co zasadí rány

smrtelné.

Ti žijí a vítězí,

neboť jejich srdce

je naplněno tím,

co dělá člověka člověkem.

Jako oheň polyká

vyprahlou zem,

tak smrt skolí

Krutostí slabou duši.

Ale citem plněná mysl

znamená přežít,

přežít i nejtvrdší rány

dožít se věčnosti.

Láska je tajemství života.

Právě ta otevírá oči,

dává poznat a vytrvat.

Nezradit ji znamená žít.