Bublinový strážník

    Dveře policejní služebny se otevřely a dovnitř vstoupil neznámý člověk.
    Strážník, hrbící se za stolem nad hromádkou papírů, zvedl unaveně hlavu, aby si příchozího prohlédl - a zjistil, že i on má policejní placku a čepici. Kývl na něho přátelsky hlavou; kolega strážník.
    "Dobrý den," pravil neznámý a přistoupil blíž. "Chtěl bych ohlásit zločin."
    Strážník si povzdechl. Kolega strážník a obětí zločinu. Kam ten svět spěje? "Tak se u nás posaďte," ukázal na židli u stolu. "A povídejte, copak se stalo?"
    "Byla mi ukradena totožnost."
    Strážník chápavě přikývl. "Občanský průkaz. Jistě, to se stává každou chvíli. Kdypak k tomu došlo?"
    Neznámý se zavrtěl. "Před necelými třemi hodinami... Ale to není ten problém."
    "Není? Aha. Tedy občanský průkaz máte?"
    Neznámý zakroutil hlavou. "Nemám. Ale proto tu nejsem... Chtěl bych oznámit něco vážnějšího."
    Rozhlédl se, a přestože byli v místnosti sami, naklonil ke strážníkovi blíž a ztišil hlas.
    "Byl jsem bez mého souhlasu generalizován."
    Strážník se podrbal na nose a rychle prolistoval svůj vnitřní slovník cizích slov. Nic. Nasadil tedy pokerový obličej a chvíli přemýšlel. Ticho se prodlužovalo. Strážník se rozhodl hrát vabank. "Pachatel byl tedy voják?"
    "Prosím?" zeptal se neznámý.
    Strážník se zamračil. "Říkal jste generalizován, že?" ujistil se.
    Neznámý přitakal. "Ano. Zobecněn."
    Strážník vzdychl a jeho pokerový obličej se rozsypal. "Poslyšte, já vám ale vůbec nerozumím," přiznal se.
    Neznámý smutně kývl. Poodstoupil od stolu. "Tak se na mě dobře podívejte," řekl.
    Strážník si nasadil brýle a dobře se podíval. "Hotovo," pravil. "Měl jsem si všimnout něčeho zvláštního?"
    "Kdo jsem?"
    "Strážník, kolega."
    "Jsem žena nebo muž?"
    Strážník se rozhorlil: "Co je tohle za otázku!" zvolal, "samozřejmě, že jste...že jste...," zaváhal. Znovu si neznámého prohlédl, tentokrát opravdu pečlivě. Najednou mu otázka nepřišla tak hloupá. "Že jste...muž?"
    Neznámý se smutně usmál. "Nevíte, viďte?" Pokýval hlavou. "Víte, to bude asi tím, že já teď zrovna nejsem tak úplně to ani ono."
    Strážník se vztyčil. "Ale to je nesmysl!"
    "Opravdu?"
    "Jistě!"
    Neznámý na něho chvíli hleděl. "Strážníku, povězte mi, co vás dělá strážníkem?" zeptal se nakonec.
    Strážník se zamyslel. "Mám svou čepici a placku."
    "Správně," přikývl neznámý. "Znáte Platóna?"
    Strážník se posadil a znovu podrbal na nose. Tentokrát nechal pokerový obličej v zásuvce. "Snad má žena by mohla...," zavrtěl hlavou. "Já se o umění moc nezajímám."
    Neznámý na něj chvíli koukal. "Ano, jistě," řekl nakonec, "ale věc se má tak, že se ze mě stal abstraktní archetyp," pravil, a když viděl, jak se strážníkova ústa otevírají, zvedl ruku a přerušil jej dřív, než stačil promluvit. "Víte zhruba, jak funguje foťák, že?"
    Strážník pyšně přikývl.
    "No, tak si představte, že máte negativ filmu. Z něj můžete udělat stovky a tisíce fotek, je to tak?"
    "Samozřejmě," kývl strážník s přehledem.
    "No, já jsem takový negativ strážníka."
    Pokerový obličej se vrátil. Neznámý si povzdechl.
    "Pochopte, jsem čistá strážníkovatost. Archetyp strážníka. To, co zbude, když jednoho vezmete a odstraníte všechno, co není strážník. Esence. Idea."
    "Strážníka?"
    Neznámý tleskl. "Ano!"
    Strážníkovo obočí se spojilo uprostřed čela v hluboké rýze, signalizující běžící myšlenkový pochod. "Chcete říct, že se tu kolem potuluje nějaká osoba, které mění lidi v... negativy strážníků?"
    Neznámý zavrtěl hlavou. "Kdepak. Nemění je, ta...osoba... se s nimi vyměňuje. A jen s ostatními strážníky, s jinými lidmi ne." Pokrčil rameny. "Ti mají zase jiné archetypy."
    "Počkejte... Vyměňuje? Co to znamená?"
    Neznámý vzdychl. "Zaplní se jimi. Můžete si to představit jako bublinu. Bublina přijde ke strážníkovi, vyplní se jím a na místě původního strážníka zůstane jiná."
    Strážník se otřásl. "Ale to je hrozné!" zvolal.
    "Vážně? Proč myslíte?"
    "Měnit občany v nějaké ideje?! To je únos, zločin!"
    Neznámý se usmál. "Nechápete to...Nikdo nezmizí. Bublinový strážník - dovolte mi nazývat ho tak - se stane někým jiným a někdo jiný se stane bublinovým strážníkem."
    Strážník rozhořčeně zamával rukama ve vzduchu. "Ale to krádež, zločin!"
    "Právě proto jsem tady," přitakal bublinový strážník. "Jenže se obávám, že neexistují žádné důkazy - a vlastně ani pachatel.."
    "Můžete přece najít toho, kdo vám to udělal, dostat ho k soudu!"
    Neznámý se znovu usmál. "Pořád nechápete. Bublinový strážník není osoba, nezaniká. Potkal jsem se s ním a odešel jsem zase já. Jen navíc zbyl nový bublinový strážník a ten teď sedí tady. Vlastně se nic nezměnilo, jen jsme se vyměnili... ovšem bez mého souhlasu. Šel jsem za ním, abych věci vrátil do původního stavu, ale zdá se, že za několik minut jsem já coby reálný strážník zapomněl, co se stalo. A zbyl jsem já coby archetyp. Z toho soudím, že neexistují žádné důkazy."
    "Ale to je hrozné."
    "Co víc, děje se to neustále všude kolem."
    "Cože?"
    "Jistě, to jen lidé si toho nevšímají. Stejně jako je institut bublinového strážníka, je i bublinový kámen, prase, letuška... Všechno možné."
    "Chcete říct, že po světě chodí nějaké prase a vyměňuje si místo s ostatními prasaty?"
    "Samozřejmě. Jak jinak by se udržela ve světe prasatovitost?"
    Strážník si otřel obličej kapesníkem. "Na tohle jsem už moc starý...," řekl a odmlčel se - snad doufal ujištění, že tomu tak není. Nedočkal se; pokusil se zaostřit na člověka před sebou, připadal mu jiný.
    Úsměv neznámého se rozšířil. "Myslíte, že jste starý?"
    Strážník se zamračil; opravdu, cítil se jinak. Sundal si brýle a rozostřené vidění zmizelo. Zjistil, že hledí do své vlastní tváře.
    "Počkejte, co to je?! To nemůžete!!"
    "Už se stalo."
    "To je únos! Vraťte mi mě!"
    "Vám? Trvá to sice několik minut, než se skutečnost ustálí, ale - já jsem vy."
    "Ne, já jsem já! Protestuji, budu si stěžovat!"
    Strážník zavrtěl hlavou. "Nemáte komu. Vy nejste osoba, jste abstraktum."
    Bublinový strážník zalapal po dechu - než však stačil promluvit, ten skutečný ho předešel. "Já jsem já. Vy jste já. V téhle místnosti je jen jedna osoba, chápete to? O nic jste nepřišel."
    Bublinový strážník se zamyslel. Uprostřed čela se mu utvořila vráska hluboká jako orba na poli.
    "Jenže co mám dělat?" zeptal se.
    Strážník na něj mrkl. "Nikdy jste nechtěl být někdo jiný?"
    Idea mlčela a rýha se ještě prohloubila. Pak se její oči rozšířily; došla k nějakému závěru. "A to můžu?!"
    "Pokud je ten někdo jiný strážník, samozřejmě. Kdo by vám mohl bránit?"
    Idea strážníka se nadechla a zadržela dech. "Páni...," řekla a otočila se ke dveřím.
    Strážník sklonil hlavu k hromadě papírů a zhluboka si povzdechl. Zpět do života.
    Bublinový strážník otevřel dveře a zarazil se. Ohlédl se zpět. "Poslyšte..."
    "Ano?"
    Chvíle mlčení. Pak idea pokrčila rameny. "No... Děkuju vám."
    Strážník se usmál. "Děkujete sobě," odpověděl. "A nemáte zač."
    Bublinový strážník s úsměvem přikývl. "Nashledanou," řekl.
    "Nashledanou," odpověděl si od stolu.
    A odešel.