Písmák Československá literární komunita
Tak jako generace autorů před vámi, publikujte svoji psanou tvorbu. Podělte se o svoje názory a sbírejte zpětnou vazbu na svoje díla. Inspirujte se a učte od nejlepších.
Přidejte seVÝSADEK-22
01. 01. 2007
1
0
2680
Autor
fungus2
ČÁST DVACÁTÁ DRUHÁ
Temný prostor chodby ozářilo několik světelných kuželů. Poté se ve světle baterek objevil větší zával, jehož horní část dosahovala téměř stropu.
„Tak za tímhle závalem je konec chodby,“ řekl odbojář stojící v čele skupiny mužů.
„Zase kus stropu spadnul. Aby nebyl zavelenej i ten konec chodby,“ mínil major Marcel Degail, když hleděl na osvícený kus spadlého zdiva, o němž věděl, že tu minule nebyl.
„Jestli se nám podaří ten zámek vyhodit do luftu, tak určitě toho tady spadne spousty,“ konstatoval Jean Anyz, přičemž svítil nad sebe.
„Když tady budeš čumákovat, tak ti určitě něco brzo na hlavu spadne,“ ozval se Alain Martell.
„Tobě taky, když tu budeš tak hulákat,“ řekl mu Anyz a jako ostatní začal lézt přes zával. Za chvíli všichni přelezli jeho vrchní část.
„Něco tady pane majore spadlo, ale přes to se dostaneme,“ mínil seržant Jacgues Beraud, když baterkou svítil na povrch chodby, na jejímž konci byla zeď z cihel.
„Tak rychle do práce. Vytáhneme ty bedny z toho závalu,“ řekl major a muži rychle polními lopatkami začali vyhrabávat bedny v niž se nacházely výbušniny.
„Tohle všechno budeme muset dát pryč. Ta zeď se votevírá dovnitř,“ pronesl odbojář, který už potají do sklepení zámku vnikl. A tak po vyhrabání beden všichni rychle odstraňovali spadlou hlínu a kameny.
„To už je dobrý. Teď k tomu hlavnímu,“ řekl major Degail a pokračoval „ Je za deset minut dvanáct. Čas výbuchu u každé nálože nastavte na půl jednou. Za tu půl hodinu musíme stihnout po celým sklepení rozmístit nálože. A já ještě s někým, se pokusím dostat ty dva vědce z jejich pokoje sem do chodby. To bude ta nejrizikovější akce.“
„Pane majore, to riziko s vámi vochotně podstoupím,“ ozval se Anyz.
„Dobře. Ostatní si vezmou na starost ty nálože. Pokud se vozve střelba, tak okamžitě přerušte rozmisťování náloží. Tudíž hodně štěstí pánové,“ pronesl major.
Ten z odbojářů, který věděl, jak se otevírá cihlová zeď, k ní přistoupil. V tu chvíli se však náhle ozval major Degail: „Ještě počkejte! Seržante, vezměte dvě nálože a připevněte je ke zdem za tím závalem. Nenastavujte je nikterak, ale na můj případný povel u nich nastavíte čas výbuchu do pěti minut.“
„Provedu!“ řekl seržant Beraud a za chvíli zmizel za závalem.
„Řídíte se pane majore heslem vopatrnosti není nikdy na zbyt?“ zeptal se Pierrot Lafunt.
„Ať už budeme nuceni prchat teď a nebo později, tak výbuch za tím závalem bude užitečný.“
Poté se odbojář stojící u cihlové oběma rukama dotkl jedné cihly vpravo dole. Tu dlaněmi zastrčil, načež rychle od zdi odstoupil. Ostatní muži v dostatečné vzdálenosti zalehli, přičemž mířili zbraněmi do prostoru, v němž se otevírala zeď. Ta se pomalu za skřípění otevřela. A při zvuku co vydávala, všem počal přebíhat mráz po zádech.
Když se zeď zcela otevřela, tak se mužům naskytl pohled na tlumeně osvícenou sklepní kamennou chodbu. Chvíli se nikdo ani nepohnul.
„Tak jdeme na to! Seržante, přidejte se k vostatním!“ řekl major a jako první se přikrčeně rozeběhl do sklepa. Po něm ho následovali ostatní výsadkáři a odbojáři.
„Ty nálože připlácávejte modelínou hlavně ke stropu,“ pronesl a vzápětí doběhl ke schodišti, které ústilo ze sklepení nahoru. Opatrně se zpoza rohu zdi zadíval na schody i nad ně.
„Mouchotte, vy tady budete hlídat!“ sdělil muži co byl za ním, načež se zadíval na opačnou stranu sklepení. A v přítmí rozpoznal obrysy úzkého schodiště. To vedlo ještě o jedno patro výše, kde byl pokoj oněch vědců. Major Degail následován Anyzem se k němu rychle rozeběhl.
KONEC DVACÁTÉ DRUHÉ ČÁSTI
„Tak za tímhle závalem je konec chodby,“ řekl odbojář stojící v čele skupiny mužů.
„Zase kus stropu spadnul. Aby nebyl zavelenej i ten konec chodby,“ mínil major Marcel Degail, když hleděl na osvícený kus spadlého zdiva, o němž věděl, že tu minule nebyl.
„Jestli se nám podaří ten zámek vyhodit do luftu, tak určitě toho tady spadne spousty,“ konstatoval Jean Anyz, přičemž svítil nad sebe.
„Když tady budeš čumákovat, tak ti určitě něco brzo na hlavu spadne,“ ozval se Alain Martell.
„Tobě taky, když tu budeš tak hulákat,“ řekl mu Anyz a jako ostatní začal lézt přes zával. Za chvíli všichni přelezli jeho vrchní část.
„Něco tady pane majore spadlo, ale přes to se dostaneme,“ mínil seržant Jacgues Beraud, když baterkou svítil na povrch chodby, na jejímž konci byla zeď z cihel.
„Tak rychle do práce. Vytáhneme ty bedny z toho závalu,“ řekl major a muži rychle polními lopatkami začali vyhrabávat bedny v niž se nacházely výbušniny.
„Tohle všechno budeme muset dát pryč. Ta zeď se votevírá dovnitř,“ pronesl odbojář, který už potají do sklepení zámku vnikl. A tak po vyhrabání beden všichni rychle odstraňovali spadlou hlínu a kameny.
„To už je dobrý. Teď k tomu hlavnímu,“ řekl major Degail a pokračoval „ Je za deset minut dvanáct. Čas výbuchu u každé nálože nastavte na půl jednou. Za tu půl hodinu musíme stihnout po celým sklepení rozmístit nálože. A já ještě s někým, se pokusím dostat ty dva vědce z jejich pokoje sem do chodby. To bude ta nejrizikovější akce.“
„Pane majore, to riziko s vámi vochotně podstoupím,“ ozval se Anyz.
„Dobře. Ostatní si vezmou na starost ty nálože. Pokud se vozve střelba, tak okamžitě přerušte rozmisťování náloží. Tudíž hodně štěstí pánové,“ pronesl major.
Ten z odbojářů, který věděl, jak se otevírá cihlová zeď, k ní přistoupil. V tu chvíli se však náhle ozval major Degail: „Ještě počkejte! Seržante, vezměte dvě nálože a připevněte je ke zdem za tím závalem. Nenastavujte je nikterak, ale na můj případný povel u nich nastavíte čas výbuchu do pěti minut.“
„Provedu!“ řekl seržant Beraud a za chvíli zmizel za závalem.
„Řídíte se pane majore heslem vopatrnosti není nikdy na zbyt?“ zeptal se Pierrot Lafunt.
„Ať už budeme nuceni prchat teď a nebo později, tak výbuch za tím závalem bude užitečný.“
Poté se odbojář stojící u cihlové oběma rukama dotkl jedné cihly vpravo dole. Tu dlaněmi zastrčil, načež rychle od zdi odstoupil. Ostatní muži v dostatečné vzdálenosti zalehli, přičemž mířili zbraněmi do prostoru, v němž se otevírala zeď. Ta se pomalu za skřípění otevřela. A při zvuku co vydávala, všem počal přebíhat mráz po zádech.
Když se zeď zcela otevřela, tak se mužům naskytl pohled na tlumeně osvícenou sklepní kamennou chodbu. Chvíli se nikdo ani nepohnul.
„Tak jdeme na to! Seržante, přidejte se k vostatním!“ řekl major a jako první se přikrčeně rozeběhl do sklepa. Po něm ho následovali ostatní výsadkáři a odbojáři.
„Ty nálože připlácávejte modelínou hlavně ke stropu,“ pronesl a vzápětí doběhl ke schodišti, které ústilo ze sklepení nahoru. Opatrně se zpoza rohu zdi zadíval na schody i nad ně.
„Mouchotte, vy tady budete hlídat!“ sdělil muži co byl za ním, načež se zadíval na opačnou stranu sklepení. A v přítmí rozpoznal obrysy úzkého schodiště. To vedlo ještě o jedno patro výše, kde byl pokoj oněch vědců. Major Degail následován Anyzem se k němu rychle rozeběhl.
KONEC DVACÁTÉ DRUHÉ ČÁSTI