O Popelce

 První dvě dcery byly zapálené do zemědělství. Jejich výpěstky mohli pochvalovat všichni místní huliči. Jejich marihuanové zahrádce se zbůhdarma neříkalo Zelené Eldorádo. Jen Ta nejmladší se nepovedla. Ve snaze přetrumfnout  svou předrahou matičku Helgu ve vybírání popelnic, vyplenila celé sídliště a odcizila k snědku několik roztřesených ratlíků. Díky těmto výkonům, jí nikdo neřekl v osadě jinak než Popelka.

  Byl podzim a na nevelkou osadu se snášel soumrak. Helga s Klotyldou už dávno měly po sklizni a oslavovaly velkou úrodu. Jen Popelka byla nešťastná. Obě její sestry už měly nápadníky a příjem na hodinu dopředu. Jen ona nic. Ona žádného Vietnamce nebo Deža z bazaru neklofla. Proč jen byla tak pitomá a nevzala si Lojzu ze Sexshopu.

Uběhly dva dny a stala se neuvěřitelná věc. Místní zbohatlík a playboy uspořádal v městské diskotéce večírek, kde by si případně mohl vybrat nevěstu. Agáta s Klotyldou okamžitě daly košem svým amantům a s vyhlídkou světlých zítřků, se rozhodly, že místního pracháče uloví.

 I vydaly se sestry v doprovodu Popelky do nejlepšího butyku v okolí s příhodným názvem Městské smetiště. I začaly divoké nákupy, přehrabování se v odpadcích, dokud odtud nevyšly v plné parádě.

Agáta byla vystrojena v koženkovém oblečku spíchnutého z květovaného ubrusu. Jako doplněk si vybrala klobouček z pršipláště. Klotylda si navlékla halenku z tepláků a závěsové boa. Jen ta Popelka nic nenašla. Ani taky nemohla, když jí sestry všechno před nosem vyfoukly. Naštvaná a uražená jim ten den propíchala špendlíkem všechny kondomy, co u nich našla.

  Dunivé  rytmy: „ Ba ba leola mumulend“, při kterých  se tříštily okenní tabule okolních domů,  se ozývaly z nejznámějšího klubu  Šavlina Grcka a rozsévaly zkázu do širého okolí. Nadržené sestry dorazily kolem jedenácté večer a okamžitě zaujaly ty nejvýhodnější místa pod balkónem, na němž odpočíval na křesle jejich milovaný pracháč.

„Já ho oslním svou krásou!“ pravila Agáta a pohlédla na sestru přes nový makeup, který dodával nový rozměr hrůze.

„To já ho tak zhulím, že nebude vědět, kdo je a proč je tady“, pronesla pyšně Klotylda a vytáhla  z punčochové kabelky obrovského jointa .

  Popelka trčela doma a rovnala drobné, co odcizila několika důchodcům v domnění, že jde o německé turisty. Když je už dvacetkrát spočítala, spatřila cosi zářivého u nedalekého lesa. I vydala se prozkoumat, co to je.

Po několika kilometrech, při kterých zakopla o opilce a dopadla na ježčí rodinu, dorazila ke svému cíli.

Proti  noční obloze se tyčila temná lesní stěna, ale po zářícím předmětu jako by se země slehla.

„Sakra!“ pravila Popelka a už se chtěla vracet, když zpoza stromu vyběhl bílý mužíček s velkýma černýma očima.

„Přináším vám mír“, řekl jemným héliovým hlasem a natáhl k Popelce přátelsky ruku. Při pohledu na dva zelené prstíky natřené růžovým lakem Max Fucktor  se udělalo Popelce špatně a upadla do bezvědomí.

Když se konečně po hodině probrala zjistila, že leží na červeném lehátku uprostřed růžově zářícího létajícího talíře a že se kolem ní seskupilo množství bílých mužíčků s leskle modrými očními stíny. Jeden měl dokonce přilepené dlouhé řasy a pohrával si s pudřenkou.

„My ti nic neuděláme, ženská “, řekl  pohoršeně ten nejvyšší z nich, co měl na hlavě nasazenou blonďatou paruku,“ fuj ženy! Není tady nějaký hezký hošánek, co by nás zasvětil do tajů vesmíru“.

Popelka vyvalila oči a nevěděla, co si má myslet. Právě byla unesena tlupou zženštilých mimozemšťanů.

„Víte co? Běžte se bodnout!“ křikla na ně.

„Už teď?“ řekl dotčeně jeden ufon, „copak nám to nestačila ve sónické sprše?“

Popelka obrátila oči v sloup. Kopla jednoho do rozkroku a vyběhla z talíře ven do lesa.

„Ufouni jedni teplí!“ zařvala na ně a sledovala, jak se talíř vznesl k noční obloze a zmizel neznámo kam.

Agáta s Klotyldou už obraly snad všechny hosty o jejich peněženky, ale stále se nemohly dostat blíže ke svému miláčkovi, který už mezitím usnul nudou.

„Nech to na mě“, řekl Klotylda a nasypala do punče projímadlo. Nemělo ale takový účinek, jaký očekávala. Nikdo se ho ani nedotkl. Jen jakási šatnářka, která se chtěla trošku rozšoupnout nyní se svíjela v křečích na toaletě.

Popelka se vrátila do maringotky. Rozhořčená s blízkého setkání čtvrtého druhu se rozhodla, že se vydá hledat štěstí jinde. Půjde za sestrami na diskotéku.  Vytáhla z truhly svůj spartakiádní  úbor a popřemýšlela, jaké úpravy by mohla provést.. Utrhla tedy z trika rukávy a přišila k nim kousky záclony a k modrým kalhotkám připevnila řetěz od psího vodítka.

Takhle vymóděná se vypravila do lesa. Cestou se jí ale rozpadly tenisky od Vietnamce a na chvíli ji zdržely. I sedla si na krajnici a začala je spravovat.

 V dáli zaburácel motor a do zatáčky obklopené porostem uschlých jabloní, se vřítil černý mercedes. Nevšímaje si Popelky, narazil do nejbližšího stromu a rozletěl se po okolí..

Popelka se zvedla znuděně ze silnice a počala rabovat. V příkopě pod černým kusem plechu našla v bezvědomí zkrvavenou postavu. I obrala ho o cennosti a černý kufřík a už chtěla pokračovat dál, když ten člověk otevřel oči a cosi zamumlal.

„Pomozte mi…pros..!“ chroptěl , „ nebude to zadarmo!“

Popelka zbystřila a dřepla si k raněnému. I poznala jistého playboy, který si měl dnes vybírat na diskotéce nevěstu.

„No, zachráním vás. Ale musíte si mě vzít za manželku. Nebo vás odnesu k nám do osady a tam vás znásilní moje sestry. Určitě jste je dnes viděl.“

Playboy zachroptěl: „To byly ty dvě, co je sbalila policie za přechovávání omamných látek?“

Popelka se zvedla ze země a nechala ho ležet v příkopě. Playboy ještě dvakrát zachroptěl a vyhasl.

Musím jít domů! Jsem unavená. Zítra musím jít do práce. Šlapat na E55 není jen tak.

Za svitu měsíce došla Popelka domů. Položila kufřík na stůl a otevřela ho.

Noční oblohu ozářil výbuch a maringotka se rozletěla do všech světových stran.

Konec