Železožerka

Železožerka

Chodila od patra k patru, od pokoje k pokoji a jedla železo, co jí přišlo pod nos. Obzvlášť ráda měla vodovodní baterie. Nepohrdla ani klikou, panty a jednou takhle v neděli k poledni snědla celé protipožární dveře krytu civilní obrany. Snědla je s hořčicí.

Nikdo nevěděl jak na ní – byla to žena se silným žaludkem. Až kdosi dostal nápad zavolat L. S. Burroughse. Snad zapůsobí svou autoritou, doufala rada bezradných.

Protože Železožerka vždy chodila s dvojicí obřích nahých černochů, aby tak dala svému počínání prostopášnice noblesu, obavy byly cítit ve vzduchu.

Když L. S. Burroughs promluvil nenasytnici do duše jazykem zkušenosti staršího, zvedl svůj jinak vlídný hlas ke dvěma atletům: “A vy jděte domu! Jděte domu!” A oni šli cestou rozloučení. Šli k Billovi domů.

Ubytovna

Těsně nad ránem se Ukrajinec Stáňa chystal k hlubokému, poctivému spánku východního Slovana. Tu uslyšel z protější části budovy vysoké hlasy cizích dívek. Všechny byly cizí.

Asi něco oslavují, pomyslel si Stáňa a zaostřil k oknu odkud hluk přicházel. Skutečně dívky, olízl si větrem náhorních plošin popraskaný ret. Nakláněly se z okna pokoje spoře vyplněného narůžovělým světlem. Co pištěly nerozuměl. Jedna z nich hlasitými vzdechy simulovala soulož. Tomu Stáňa rozuměl a zahleděl se do útrob čekárny na lepší pozorněji.

Dívka pootočila roletou a okno zavřela. “Vy kurvi. Kurvi,” zamumlal si Stáňa tiše a šel spát.