NOVÝ ŽIVOT - 18.díl

Procházely tmavými ulicemi, které zeli prázdnotou. Klárka už začala mít docela strach, kam až vlastně jdou protože představa, že se budou stejnou cestou vracet i hluboko v noci se jí nezdála zrovna lákavá. Naštěstí už před sebou po chvíli viděla svítící nápis, na kterém stálo : „Club Underground“

Syndy zavelela a všechny tři se zařadily do fronty, která naštěstí krátká, a tak téměř po pěti minutách stáli vedle mladého a docela hezkého vyhazovače, který jim za libru dal na zápěstí červené razítko. Pak se před nimi otevřely dveře a rázem je všechny oslepily zářivá světla a řvoucí hudba. Syndy nevypadala nějak zvlášť překvapeně, ale Klárka si připadala jako v říši divů. Znala samozřejmě diskotéky a kluby od nich z města, ale něco takového nikdy neviděla. Najednou si vzpomněla na Zuzku, která by tu byla jako ve svém živlu…

Z přemýšlení jí vytrhla až Lucy, která zamířila k baru a všem objednala červené víno. Připily si a pak už vyrazily tancovat. Jenže zhruba po půl hodině už Lucy i Syndy tančili s nějakým klukem a jediná Klárka zůstala sama. Raději se teda přesunula k baru, kde si pořádně prohlédla všechno pití a její pozornost upoutal zelený nápoj, který dobře znala. A protože se teď cítila natolik smutně a opuštěně rozhodla se napravit si náladu a objednala si panáka Absinta. Číšník se na ní zkoumavě podíval a pak se otočil a nalil jí. Klárka to do sebe rychle obrátila a zapila vínem, které jí ještě zbylo ve skleničce.

Přibližně po půl hodině u baru jí už bylo mnohem lépe. Dokonce si k ní přisedl nějaký poměrně sympatický pán, který jí objednával jednoho panáka za druhým. Klárka bylo už úplně mimo a kdy jí muž vyzval k tanci úplně se jí zamotaly nohy. Muž tedy raději navrhl, že by se měli jít projít, aby Klárka trošku vystřízlivěla. Ona byla příliš opilá na to, aby dokázala odporovat a hledala za tímto návrhem nějaké postraní úmysly…

Muž jí vedl dál a dál ulicí až konečně zastavil a opřel Klárku o zeď. Klárka vůbec nedokázala vnímat, co říká, protože na to, aby si dokázala překládat jeho slova byla opravdu příliš opilá. Ale to, co muž začal dělat potom pochopila, i když mu nerozuměla. Začal jí totiž rozepínat košili a pak a strkat ruce pod tričko. To jí probudila a najednou se cítila úplně střízlivá. Začala se bránit a bouchat do muže pěstmi, ale jemu to nějak moc nevadilo. Teprve když ho Klárka kopla do místa, které je pro muže tím nejcitlivější uvolnil své sevření a Klárka mohla utéct. Nevěděla kam by měla jít. Nebyla si vůbec jistá, kde je. Ale nezbylo jí nic jiného než doufat, že její směr je prázdný. Teď totiž toužila po jediné věci a to po sprše.

Šla už skoro 15 minut a připadala si jako by pořád kličkovala stejnými ulicemi, protože všude byla stejná tma a ticho. Nejspíš se o ní ale staral její strážný anděl, protože po chvíli konečně zahlédla její současný domov. V těle jí najednou začala kolovat obrovská síla a těch několik metrů k domu doběhla. Ale hned jak otevřela dveře všechna síla jí opustila. Klesla v kolenou a začala plakat. Nevěděla vlastně proč, ale náhle jí došlo, co všechno se mohlo stát a hlavně, že odešla, aby přestala myslet na Davida, ale teď jsou k němu její myšlenky ještě více připoutány.

A jako by tušil, že se něco děje sešel skutečně David dolů a hned jak zahlédl Klárku na zemi jak pláče běžel k ní a vzal jí do náručí. „Are you ok?“ ptal se jí stále dokola a Klárce tím připomněl jejich první polibek, před kterým jí našel ležet na zemi a plakat stejně jako teď. Jenže v tuhle chvíli na něj nedokázala být za všechno to, co následovalo potom naštvaná, protože teď si víc než cokoliv jiného přála, aby tu byl s ní a objímal jí až do rána.

David jí skutečně držel pevně v náručí a na nic se jí nevyptával, ale když si všiml roztrhnutého trička a Klárčiných uplakaných očí začal se obávat a už nevydržel mlčet. Zeptal se jí, jestli se jí stalo něco vážného a jestli jí někdo ublížil. Hned jak to řekl ještě víc se rozplakala a schovala obličej do Davidova rukávu.

Hned mu došlo, že není všechno v pořádku ba právě naopak, že se jí stalo něco vážného, a tak jí vzal do náručí a odnesl do jejího pokoje, kde jí položil na postel. Zul boty a přikryl, aby jí nebyla zima. Klárce se chtělo hrozně spát, ale ten zážitek ji nenechal zavřít oči. Pokaždé, když je totiž zavřela viděla toho muže a jeho zlé oči. Musela to někomu říct a David byl jediný, kdo jí bude poslouchat. Začala mu tedy před slzy vyprávět celý příběh dnešní noci. Když skončila David jí pohladil po tváři a pak jí vzal za ruku: „I am sorry…“ nechápala za, co se omlouvá, ale on pak dodal, že moc dobře ví, že odešla jen kvůli němu. „I don’t want hurt you…“ a pak. Pak se stalo to, čím všechno tohle, ale bohužel to tím asi neskončí. David se k ní totiž sklonil a pomalu se jeho rty blížily k těmi Klárčiným… potom se spojili a Klárka si na chvíli připadala jako když ho líbila poprvé a jako ten krutý měsíc bez něj a všechno to trápení vůbec nekonal.