Návrat Teroru - část 1.

KNIHA PRVNÍ

ZHOUBA DEARL‘ DORU

KAPITOLA 1

Elagnos

„Neměli bychom se teď tolik starat o těžbu nějakého dřeva. To na co bychom se měli soustředit je to co zničilo ty dvě osady u Thwarských hor. Ta horda, nebo co to je může být velkým nebezpečím pro nás pro všechny. Dnes ráno jsem potkal nějakého věštce. Říkal že se vrátilo zlo, které před dávnými časy prošlo portálem z jiného světa. “ Obávám se že lidstvo je ve velkém nebezpečí, jestli se dál budeme starat o to jestli máme čím topit.“ Řeč tohoto muže se rozléhala do kruhové místnosti. Mluvil jasně a stručně. Mluvil ze své tribuny vestavěné ve zdi kruhové místnosti. Celá místnost byla vlastně obehnána těmito tribunami. Na každé z nich (bylo jich celkem šest) stál muž v drahém obleku a často brnění. Na hlavě helmu nebo kapucu. Uprostřed této místnosti seděl král. „Králi Herodune co si o tom myslíte. Ten odpověděl mohutným hlasem směrem k tomu muži. „Vaše tvrzení jsou jen výmysly nějakého tuláka. Ten váš věštec má sice zajímavou a bohatou fantazii, nicméně až ho příště potkáte, řekněte mu že nemáme čas na nějaké přihlouplé vtípkování.“  „Ale králi !“ „Už jsem řekl. Nebudu vás brát vážně dokud nebudu mít hmatatelný důkaz vašich tvrzení rádce. Mám pocit že vy kouzelníci už pomalu přicházíte o rozum.“ Jiný radní však králi oponoval slovy: „Králi Herodune. Jak vysvětlíte ty zničené vesnice. Myslíte že spálené budovy a vesničané s podřezanými krky, že to je jen výmysl ? Já si myslím že ta horda opravdu je v pohybu. Dostáváme zprávy že po obloze se šíří zvláštní temnota. S největší pravděpodobností jde o magii a to velmi mocnou.“ „Tak dost. Dávejte si pozor na tón jakým se mnou mluvíte. Nicméně jste mě přesvědčil. Uděláme kompromis. Vyšlu výzvědnou družinu s nejvyšším pověřením. Skupinu schopných bojovníků, aby buď potvrdila co říkáte vy, nebo spíš toto tvrzení navždy vyvrátila.“ Radní si mezi sebou začali hlasitě povídat a král Herodun si hlasitě povzdechl a pohodlněji se usadil do svého křesla. Netrpělivě očekával jak rada přijme jeho návrh. „Nevím proč tady čekám než se oni rozhodnou. Koneckonců jsem král a to rozhodnutí padá jen na mě, jestli tu družinu pošlu, nebo ne.“ Říkal si král v duchu. Zkoumal pohledy radních a téměř nevnímal co říkají. Když už nesmyslné konzultování radních trvalo příliš dlouho a pro krále se stávalo nudným, král vstal ze svého trůnu a hlasitě přerušil jednání rady slovy: „Vy budete snad jednat dokud tady neumřu na trůně. Dohodli jste se snad na něčem lepším ?“ „Ne můj pane ozval se jeden z radních.“ „Dobře. Pokud už nikdo nic nemáte, ukončuji pro dnešek zasedání rady.“ Radní si začali vyměňovat pohledy, ale nikdo z nich neřekl ani slovo na odpověď králi. „Ukončuji tedy toto jednání.“ Král se naposledy rozhlédl po kruhové místnosti a vydal se směrem ke dveřím. Málem se lekl stráží, které pokaždé hlídají zasedání. Král byl značně rozrušen. Věděl moc dobře že ti radní mohou mít naprostou pravdu. Král vyšel do chodby, ještě jednou se rozhlédl na žluté zdi a za sebe. Viděl jen odcházející radní. Potom se rychlým krokem vydal chodbou.

Král pospíchal nejdřív do katedrály. Měl v úmyslu vyzvat paladiny, aby vybrali jednoho z nich. Jednoho který by měl být ve skupině, která zjistí co se vlastně v této zemi děje. Nejstarší z paladinů přivítal krále s vřelostí a ochotou pomoci: „Můj pane. Vítejte v řádu paladinů Třetího Měsíce. Můžeme vám nějak pomoci ?“ „Ano nejstarší.“ Odpověděl král vlídně. „Potřeboval bych jednoho z vašich paladinů. Sestavuji skupinu, která by měla zjistit něco o té temnotě a hordě. Potřebuji skupinu schopných lidí, jestli mi rozumíte.“ Paladin se zatvářil trochu nejistě. Jeho oči se hned zase přebarvily a on se vzchopil na odpověď. „Myslím že vím koho vám můžu propůjčit. Pojďte se mnou.“ Paladin pokynul královi, aby ho následoval. Procházeli kolem velkých tlustých zdí katedrály. Kolem dokola procházeli paladinové, kteří na ně zírali jako kdyby byli nemrtví. Někteří paladinové chodili v nablýskaných brněních, jiní v kápích. Král si povšiml že okolo každého paladina zářila nějaká aura. „Nejstarší – jak vlastně funguje aura ?“ zeptal se král v jehož hlase se objevila známka opravdové zvědavosti. Nejstarší paladin se usmál a pravil: „Aura je přírodní energie kterou má každý člověk v sobě. My navíc skrz boha dokážeme aktivovat energii, aby vytvořila právě auru. Aura může být štítem, ale i zbraní. Někteří paladinové mají rádi aury, které zmrazují nepřátele. Aury které vracejí nepřátelský útok, mnohonásobnou silou. Aury které paladina chrání před ohněm, chladem nebo jiným elementem. Aury které jsou štítem, aury které uzdravují, aury které doplňují čarovnou energii. Existují aury, které ničí nemrtvé. Aury, které zvyšují sílu paladina a které naopak oslabují nepřátele. Aury, díky kterým se paladin vždy přesně trefí. Byli bychom tu ještě dlouho než bych vám řekl jaké všechny aury existují takže neztrácejme čas. Ááá podívejme. To je on. Tento paladin půjde s vámi. Jmenuje se Seleren.“ Král pohlédl do očí paladinovi, který na něj zíral se stejným výrazem. Chvíli si vyměňovali pohledy, až pak král řekl: „Co dokážeš bojovníku.“ Seleren se postavil vzpřímeně  a pohlédl na nejstaršího. Ten na něj hleděl  s určitým údivem, proč ten paladin ještě nic neukázal. Nejstarší Selerenovi jemně pokynul a naznačil mu ať se předvede. Seleren začal chrlit jednu informaci za druhou. „Jsem znalý v bojových uměních hlavně s mečem. Dokážu vytvořit mnoho aur a mám schopnosti v svatých kouzlech.“ Královi se zableskly oči při slovu aura a kouzlo. Okolo nich se pomalu začali shromažďovat další paladinové, aby zjistili jestli si král Selerena vezme. Král se podíval svýma zářícíma očima na nejstaršího a tichým hlasem mu sdělil: „Přijímám vašeho paladina do mých služeb. Selerene – Běž si sbalit co potřebuješ. Odpoledne se hlas u mě v paláci. Král se otočil na svém širokém podpatku a důstojně odkráčel. Seleren se otočil na nejstaršího. Ten k němu hleděl s pýchou. Potom nepatrně pokynul k odcházejícímu králi a pokrčil ramena. Seleren ho napodobil a chystal se odejít. Nejstarší se ujistil zda je král už pryč a otočil se zpět k paladinovi. „Nezapomeň že jsi paladin. Nikdy se nenech ovládnout vztekem. Řiď se podle řádu paladinů třetího měsíce a uvidíš že se ti dostane boží moci síly a náklonnosti. Seleren kývl a obrátil se k nejstaršímu zády aby konečně odešel. Nejstarší paladin na něj ještě nějakou chvíli hleděl, dokud Seleren nezašel za mramorovou zeď katedrály. Nejstarší se potom podíval na zem a odešel na druhou stranu. Prorazil skupinku stojících paladinů, kteří se pomalu začali rozcházet