Smysl

Vlastně ani nevím, proč tohle píšu, ale mám takový pocit, že bych něco měl.

Je mi nějak smutno. Smutno z mýho života. Nějak nemám smysl, proč vlastně jsem tady a proč dělám všechno to co dělám. Asi už jen z povinnosti. A nebo protože jen nevím co dělat jinýho? Možná taky.

Od té doby co jsem sám nějak nevidím smysl. Smysl v tom co dělám, proč tu jsem….prostě žádný smysl.

Chtěl bych spoustu věcí. Chtěl bych sbalit bágl a vypadnout někam. Někam pryč. Chtěl bych vidět co se skrývá za hranicemi mého všedního života. Nemám odvahu. Jen sny. Mám strach, že bych v tom byl sám. Úplně sám. Nesnáším samotu.

Často sním o tom, že půjdu po ulici a stane se něco, co změní můj život. Čekám, že potkám zas nějaký smysl života. Chtěl bych potkat toho prince na bílém koni. Rád bych se zas cítil nabitý energií. Dělat spoustu věcí a mít stále chuť dokázat víc a víc.

Pak přijdu domů a vidím jen svůj stůl, kde je spousta knih a hrnek od ranního čaje. Posadím se na postel, sundám si bundu a najednou přemýšlím co dál. Vím, že bych měl umýt ten hrnek, uklidit tu spoustu papírů a knížek. Pak si vzpomenu, že bych taky jednu z nich měl otevřít a snažit přesunout tu spoustu informací z papíru do hlavy. Jen nějak netuším jak. Mám pocit, že to stejně nepůjde. Tak ten hrnek radši vezmu, ani se neobtěžuju ho umejt a udělám si další čaj. Pustím nějakou hudbu a pak už jen tak koukám co bych. Nakonec stejně jen tak sedím a unikám do svýho malýho světa, kam nikdo jiný nemůže. Tam je mi fajn. Tam je všechno tak, jak by mělo být.