slza z matky

 .

  . 

V černém smutku, v kápi oblečená,

dívám se do oblak v kruhu posetých.

Jen matčin řetízek svírám v dlani a přeji si,

aby už jednou našla klid v šeru smrti.

Přeje si, aby měla dítě, které ztratila,

žádné slunce, žádné radosti.

Jen mlhu v duši a déšt v srdci.

Ve spěchu semene, v náručí luny.

Zplozena ve spěchu noci,

na pokraji očekávání a strachu.

Nesmím srkat ani hltat.

Nesmím křičet ani plakat.

Matko,věnovalas mi slzy z ňadra,

věnovalas mi nemoc z tebe.

A proto jsem tě zabila.

V záchodové míse spláchnutá.

smím teď spát?

.

.