BOREČ V ZIMĚ

Na jedné podzimní pouti na Boreč jsem se zmínila, že se na tento vrch ještě podíváme v zimě, a tak trochu s předstihem Vás zvu na jeden moc zajímavý výlet... My jsme se tam vypravili 14. prosince 2002

BOREČ V ZIMĚ

V nejednom odborném, ale i populárním článku se dočteme o unikátním přírodním jevu - ventarolách, který se vyskytuje u nás pouze v Českém středohoří. Jsou to doslova výdechy teplého vzduchu s vodními parami, který v zimě vystupuje z puklin mezi kameny jako komínem. Nejvýraznější je tento úkaz na 446 m vysokém znělcovém vrchu Boreč.

Mrazivé počasí je právě pro výlet k ventarolám jako stvořené, a tak vycházíme ve čtveřici z Režného Újezdu na Boreč. Je asi minus pět stupňů, všechny louže jsou zamrzlé, sněhová pokrývka není, jen tráva a stromy jsou místy ojíněné. Silná jinovatka anebo sníh je na Ostrém, který je téměř bílý a vyniká v ponoré šedi oblohy. Lovoš se tak jako na podzim těší našemu obdivu. Z cesty na Boreč, ale i z jeho úbočí je pěkný pohled na majestátný kužel Lovoše, který z této strany má téměř špičatý vrchol, teď jemně lpocukrovaný jinovatkou. Všeobjímající Lovoš, jak jsme ho nazvali na podzim.

Vystupujeme a cestou se zastavujeme u naší studánky s křišťálově čistou vodou. Zelené barvy lišejníků na velkých kamenech u louky jsou sytější než na podzim a kontrastují okolním šeným, hnědým a okrovým odstínům země, kamení, spadaného listí, kmenů a větví stromů.

Přestože je zataženo, krajina nepůsobí chmurně. I zima má svoje kouzlo. Zaujmou nás takové detaily jako jsou jemné krystalky jinovatky na spadaných listech, zaschlých rostlinách, trávě a větvích. Mám pocit, že vstupujeme do království "zimní královny" z pohádky Hanse Christiana Andersena. Ale to hlavní nás ještě čeká těsně pod vrcholem a na vrcholu kopce.

Pri výstupu sledujeme složení listnatého lesa, kde převažují zejména duby. A pak spatřujeme místa, která jsou zvlášť ojíněná, jinovatka je dokonce i na kůře stromů... To se nám představuje první, poměrně slabá ventarola. A jsou tu další, některé silnější. U jedné z nich se zastavujeme a sledujeme jak se teplý vzduch tetelí nad jamkou, v níž se to pěkně zelená mechem a vzácnou játrovkou borečkou, která se vyskytuje v Čechách (a dokonce snad ve střední Evropě) pouze v této lokalitě. Tajemný Boreč! Zkoušíme teplotu vydechovaného vzduchu rukou. Odhadujeme asi 10 - 12 stupňů. Je to zajímavý pocit ohřívat si tímto způsobem ruce... a je to příjemné.

Boreč se těší zájmu turistů a přírodovědců. Parta studentů přírodovědecké fakulty přijela již včera a přespala pod širákem! Přicházejí i oddíly školních dětí. Chvíli se tu zdržíme, poobědváme a pak se vracíme stejnou cestou dolů.

Chvilku pozorujeme malou myšku, která vykukuje pod kořenem stromu. I ona nás zpozoruje a znejistí. Hrozí či nehrozí nebezpečí? Váhá, ale nakonec jí nebezpeční nepřipadáme, a tak přeběhne k dalšímu stromu a po chvilce zmizí v listí.

Pokračujeme dál a zastavujeme se u ojíněné kamenné sutě s ojedinělými brízami a vzpomínáme jak zde na jaře kvetl kosatec bezlistý a další rostliny. Zdá se, že obloha se trochu prosvětlila, má růžový nádech, ale na sluníčko to ještě nevypadá. Naše zimní putování se blíží ke konci.

A teď již tradičně sedíme ve vlaku a z okna sledujeme zimní náladu středohorské krajiny. Obloha znovu zrůžověla, tentokrát ještě více a oranžové slunce zazářilo nad modravými kopci... Ale jen na malou chviličku. Pak se schovalo pro tento den úplně a z našeho dohledu mizí i Středohoří, ale nezapomenutelný zážitek, obrázky navštívené krajiny a radost v naší mysli zůstávají.

---