Raz dva tři, psychiatři

Přiznávám se! Míval jsem z nich docela strach.  Možná vidí až na dno duše? A někdy i dál! Snad čtou myšlenky? Pokud ano, tak asi tuší, co vám teď budu psát. O kom? No o psychiatrech. Většina psychologů  vystudovala psychologii proto, aby se vyznali sami v sobě. Psychiatři ne. Jsou to  milí podivíni.  Nevěříte? Třeba vás přesvědčím.

         Poprvé jsem o psychiatrii slyšel od dědečka. Dělal v penzi zřízence na psychiatrickém oddělení. Vyprávěl mi, jak jeden pacient byl zamilován do televizní hlasatelky Retkové. Vždycky, když uváděla další pořad, tak běžel aby jí dal pusu. Dědeček obrazovku čímsi naleštil a pak jen čekal. Chudák pacient. První ránu statickou elektřinou dostal už před Azimutem. Další  pak  před Večerníčkem a po Televizních novinách.  Nešťastná láska? Nevím. Možná měl pocit, že mezi nimi přeskočila jiskra porozumění. Každopádně jsem na dlouhou dobu získal mylnou představu o elektrošocích.       

         Pak se jednoho dne stali z mých kamarádů psychiatři a z psychiatrů kamarádi. Dostal jsem za úkol některého z nich oslovit a pozvat na konzilium. Byl to záhadný případ. Pacient stále mlčel a nikdo nevěděl proč.   Můj spolužák na něj chvíli svítil baterkou, chvíli ho oklepával kladívkem. Pořád nic. Potom mi udělal nejkratší psychiatrické konzilium: ?Ty vole, já fakt nevím co mu je?.  A šel pryč. Psychiatři jsou známí svými dlouhými záznamy. Krátký záznam jsem viděl  jen jednou. To když jsem poslal na vyšetření sexuálního devianta. Z psychiatrie přišel zápis: Pacient mne drží pod krkem,  bije pěstí do obličeje a křičí: ?ty kurvo psychiatrická?. Vaše diagnóza souhlasí s naší. Aplikován Haloperidol. S pozdravem dr. XY. 

         Musel jsem tedy najít jiného psychiatra. To abychom rozlouskli případ našeho mlčícího pacienta. Pozval jsem si vyhlášenou kapacitu. Ten naši variantu, že jde o chronického bobříka mlčení nepřijal. Zkusil odlišnou vyšetřovací metodu. Schoval se za pelest a? bafal na pacienta. Tedy abyste rozuměli ? snažil se ho překvapit hlasitým výkřikem slova: ?BAF!?  Medicína kráčí mílovými kroky do nového tisíciletí. A staré dobré ?BAF? s ní. Alespoň v psychiatrii. ?Toho už taky nezvi?, procedil mezi zuby polohlasně můj docent. ?Třeba má pacient nějakou horší pojišťovnu..,? pokoušel jsem se bránit alternativní medicínu šeptem.

         Pořád máte pocit, že čtou myšlenky? Že to jsou nadlidi? Ještě trochu? Dobrá. Tohle snad tohle už konečně zabere! Stavila se u mě manželka kamaráda-psychiatra. Pro nějaký recept. Přijela s hlubokým kočárkem a s malým ?Zlatíkem?. K mému překvapení vezla i balík pornočasopisů. Jen tak. Nebyl jsem asi první, kdo na ně  zíral.  S kočárkem musela přejet nejmíň polovinu města. Všimla si mého překvapeného pohledu.

?Jdeme za tátou do služby.? ?Před chvílí volal, že mu nejde internet!!? 

         Čili shrnuto a podtrženo: psychiatr je taky člověk. Jenom člověk. A prý se od svých pacientů často liší jenom tím, že má ty správné? klíče.