Hledám, ale nenacházím...

Je to jen výjmutek nečeho, co chci dát dohromady a vydat. Snad se mi to povede... Tak čtěte a kritizujete

...

 

Ještě jsem nedošla po obědě do pokoje a mamka na mě volala, že tu mám návštěvu. Hrklo ve mně, protože jsem si myslela že by to mohl být Michael. Ani tentokrát to nebyl on, z verandy na mě zářil do čokoládova opálený obličej mé kamarádky od vedle, Evy. Pozvala jsem ji do pokojíku a jakmile jsme do něho zapadli, už se mě vyptávala na onejžhavější novinky od nás. byla totiž měsíc v Egyptě, její táta tam jel na služební cestu a tak je vzal i s mamkou sebou. Po různých drrbcích toužila stejně jako vyprahlá poušť uprostřed Sahary po vodě.

Musela jsem ji zklamat, protože já podobné zájmy nepěstuju a dopporučila jsem jí místní rozvědku, se sídlem pod lipouna náměstí, kde se žhavě rozemílají novinky staré i několik let. kde, kdo, s kým, proč a jak to udělal, popřípadně udělali. Koho trefil infarkt při sledování přímého přenosu 1FC Synot versus Sparta Praha, atd. seděli jsme asi tak hodinu, příjemně se bavili, zvláště když popisovala některé příhody z Egypta.

musela jsem se smát tomu, kdy ji beduíni v poušti, kam jela do Údolí králů, chtěli vyměnit její blond obarvenou hlavu za stádo velbloudů asi o patnácti kusech. Její otec to nedovolil a beduínům vysvětlil, že ji vdávat ještě dlouho nehodlá.

"Co je ti Peťo dneska, jsi nějaká divná." konstatovala Eva a zkoumavě si mě prohlížela.

"Zdáš se mi trošku posmutnělá."

"Byla tu teta z Hulína a její Ferošek." poslední slovo jsem doslova vyplivla.

"Ferošek mi zamordoval Ruprechta, proto se mi v krabici motá Whitney."

Podezíravě se na mě zahleděla:

"Ne to ještě není všechno. kápni božskou nebo!" dodala výhružně a ukázala mi sevřenou pěst, naznačující úder do nosu. Trochu škrobeně jsemse na ni usmála a pomyslela si při tom, že má stejný instinkt jako moje matka.

"Mám ti zalhat nebo chceš lež?" pokusila jsem se o stupidní vtip.

"A co takle pravda? No? ... nebo?" dodala výhružně a tentokrát její pěst proletěla kolem špičky mého nosu. Věděla jsem že by mě neudeřila, ale reflektivně jsem cukla.

"No dobře." povdechla jsem si, "za tu dobu co jsi tu nebyla, jsem se seznámila s jedním klukem, Michael se jmenoval a pocházel z Francie."

"Jo až tak, tak Francouz, jo? Petronillo ty se nám rozjíždíš..." vydechla napůl obdivně, napůl žertovně.

"Zamilovala jsem se do něho a za tři týdny jsem ho načapala jak se objímá a líbá s cizí holkou!" konec jsem už nevydržela a začala popotahovat.

"A ozval se ti?" optala se ještě jednou.

"Ne." má jednoznačná odpověď ukončila všechny její otázky ohledně Michaela.

 

...  

 

 

P.S.

Začátek a konec milí lidé najdete už úplně jinde...

Ještě vám dám vědět...  

     

---