Československá literární komunita

Tak jako generace autorů před vámi, publikujte svoji psanou tvorbu. Podělte se o svoje názory a sbírejte zpětnou vazbu na svoje díla. Inspirujte se a učte od nejlepších.

Přidejte se

O zážitku podivném

19. 11. 2004
9
0
2932
Autor
Barman

 

    „Jedno pivo o desíti stupních, mladá paní.”

„Jak si přejete, mladý pane.”

Čáry máry, pivo leží na stole.

„Jste kouzelnice.”

„Vím.”

Glogloblablaglogloblablagloglo.

„Druhé stejného kalibru, prosím.”

Glogloblabla(atd.).

Deset krát deset stupňů rovno jest stavu rozmařilému. Očka se schoulila za víčka a hlava uzavřela příměří se stolkem.

Po ulici kráčí osel, na jehož hřbetě se usmívá princezna. Princezna ze země Lohokla, něžná a hezounká, ach bože, tak mladá. Příliš mladá, abych ji kdy spatřil dospělou. Jsem starý a za mými zády se vynořila z davu postava se srpem v ruce. Kosa se už nenosí a mezitím princezna s oslem zmizeli. Snažím se utíkat před osrpenou postavou, míjím kina, masné krámy a sochu světce. Vtom v dáli přešel ulici osel. Musím ho najít, musím! Kéž by dnes byla olympiáda, vyhrál bych všechny běhy. Letím ulicemi a už ani vítr mi nestačí, ale osel klidně kráčí pryč, nejsem mu ani o krok blíž než před chvílí. Kde je princezna? Dochází mi, že se nesnažím dohonit osla, ale princeznu, která však na něm již nesedí. Vpravo není, vlevo také ne a vzadu? Mám strach se otočit, určitě tam kráčí osrpená. Ne, hleď vpřed, mé já! Přede mnou stojí princezna, je však stará a tvář má kápí zakrytou. V ruce drží srp. Ze skla výlohy se směje osel a srp se zařezává do mého hrdla, teplá krev zahřívá povrch těla, ale vnitřek zamrzá. Zamrzl cit, zamrzla láska, zamrzla nenávist a umrzla duše.

Příměří mezi hlavou a stolkem skončilo a počal nový konflikt s přitažlivostí zemskou. Mladá paní zestárla, ale já vím, že se jen vyměnila obsluha.

„Kávu po turecku, paní.”

„Je pozdě, buď pivo, nebo nic.”

„Dobrá, tedy pivo.”

Vzpomínám si na princeznu a její srp, musím si to zapamatovat do posledního detailu. Přitom sleduji oknem dění v ulici, lidé se hemží pod světly lamp. Každý jako by měl kol sebe hradbu. Hradbu vlastních vzpomínek a strachů. Každá z těch hradeb je jiná. Některé by neodolaly prvnímu náporu, zato jiné vzdorují léta stejně dobře jako stěny trójské. A mezi nimi se prochází osel. Vyběhl jsem za ním, ale čísi ruka se vetřela do mé tváře.

„Já ti dám, ty hajzle, utíkat bez placení.”

Další a další končetiny válcují mé, teď už ležící tělo. Naposledy jsem zahlédl osla, princeznička opět seděla na jeho hřbetě.

Rozlepil jsem oči a prohlédl si bílou místnost špitálu, sestřička sedící vedle mě se usmála.

„Jste princezna,” povídám, „ale slibte mi, že nevezmete do svých paží srp.”

„Nebojte se a spěte,” usmála se znovu a já ji poslechl, princeznám se neodmlouvá.


 

 


Markel
14. 12. 2004
Dát tip
Pěkně jsem si početla, mně se líbila bez výhrad - T

Barman
10. 12. 2004
Dát tip
Tisíceré Díky za kladné odezvy. Olympiádu ať mi nikdo nebere, až moc jsem se natoužil. A nemocnice? Píšu tak jak chci a snažím se nenapodobovat, do jaké stoky příběh vyteče tam holt vyteče

aramis
22. 11. 2004
Dát tip
zvlastne... :)

Faila
20. 11. 2004
Dát tip
Zajímavě zpracovaný nápad. Originální, zajímavé. Dobré zakončení. TIP


fungus2
19. 11. 2004
Dát tip
Podivně dobré o)))*

Podivně podivné. Povídka má zajímavý (a určitě ne špatný) nádech středověku, ale co v ní tluče do očí ja zmínka o olympiádě. Tu bych okamžitě vyhodil, protože je to jako pěst na oko. Ba co hůř, je to kýč.

vesuvanka
19. 11. 2004
Dát tip
Zajímavý nápad a pěkně napsané.... Příměří mezi hlavou a stolkem skončilo a počal nový konflikt s přitažlivostí zemskou...... TIP

ondrech
19. 11. 2004
Dát tip
správně naivní...***TIP!!!:-)))

Vespa
19. 11. 2004
Dát tip
Mno, něco tam je, ale je toho málo. Zatraceně málo. Zakončení se mi zdá ohrané (konec v nemocnici je fakt už trochu...), mno a vůbec... Ani nevim co na to říct.

Na psaní názorů musíte mít ověřený email.
Sdílení
Nahoru