Stín

Krutý den a pak stmívání

Krvácející nebe strach nahání

Zraňující slova se zarývají do srdce

A stříbrné bodce

Zabíjí.

Kruté sny se mísí s realitou

A ubližují

Den neexistuje

Noc vyhrála

a slovo, které zraňuje,

Noc stvořila.

Každý den je iluzí,

Která má povzbuzovat naději,

Naději na uzdravení

Našich srdcí.

Co když však srdce zemřelo?

Co když stalo se, co nemělo?

Co když vlk co hrůzu nahání

je přítel, který tě ochrání?

Co když přítel je rána nezhojená?

Co když Láska je bolest jím způsobená?

Láska k čaroději mě zraňuje

a rozum lidí mě varuje

před touto nemocí,

na kterou není lék, není mi pomoci.

Láska k netvoru, oh jak žhavá,

je jako řeka dravá

A krutý sen se mísí s realitou…

Já nejsem já, už jsem dívkou jinou…