ZOO 131104 - díl první

Zastavení první Tramwaye

Trochu delší čekání na Rowennu zapříčinilo, že jsem (kromě shánění Vietnamců, kteří by mi prodali šálu) začal vymýšlet, jak si čekání zkrátit.
Prvním nápadem byl pokus unést tramvaj. Kde jinde nejlépe přepadnout tramvaj než v lese? Jedna stála poblíž, dokonce s otevřenými dveřmi a lákala k projížďce lesem. Uvnitř hlídal pouze jeden strážný v modrém. Ihned jsem začal přemlouvat přítomné divoženky, aby zaškemraly a tramvajovůdce přemluvily. Bohužel nedostatek odvahy znamenal, že jsme bezmocně přihlíželi jejímu odjezdu mezi stromy, veverky a podzimně opadlé Jíroně Maďaly. Semtam i slza skanula po tváři... Zmařená šance.
Celou situaci a zklamání ovšem napravila druhá tramvajová situace. Ze svého stanoviště se do křižovatky vřítila jiná tramvaj, všiml jsem si, že tzv. hrabe, inu v garážích ještě zřejmě nepřezuli na zimní ocel. Tramvaj ale nedojela daleko. Vprostřed křižovatky zkušeně zabrzdila a zastavila provoz na kolemvýstavištní tepně. "Že by píchla?" zapochyboval jsem. Nikoliv, zručné couvání přesně do bodu výjezdu (přesně jak řidiče v tramvajoškole učí dle hesla: Nikdy nezatáčej mimo koleje) a následný výskok řidiče ven naznačil jinou příčinu. Ano špatně nastavená vyhýbka. V tom se řidič s vyhýbkovou tyčí při snaze využít teoretických vědomostí o páce z hodin fyziky postavil do postoje kdy byly vidět jeho... ňadra. Není to řidič, je to řidička, pochopil jsem rychle situaci. Ihned se mi na mysl nutila oblíbená průpovídka: "Ženská za volantem, auto bez řidiče", kterou ovšem bylo nutno příslušně upravit. Tak tedy: "Ženská za madlem, tramvaj bez řidiče!"
Náhle se povedlo křehké ženě přemoci odpor špatně namazané vyhýbky a i ostatní si mohli užít prohrabávání ocelových kol na ztuhlé oceli. Snad nedostane cestou smyk, máváme řidičce.

Zastavení druhé šála

Byla mi zima už od začátku již cestou z domova na sociální dopravu (bus, popř. MHD) jsem zjistil, že mykina má vytahaný krční otvor. Nemaje triko s rolákem začal jsem uvažovat o životní investici. Už to mám, jásal jsem, na Holešárně jsou budliky s Vietnamcema, tam jistě koupím šálu. Bohužel jediný otevřený stánek prodával pouze dětské punčocháče. Chvíli jsem koketoval s myšlenkou zakoupit jedny silně pruhované (asi jako měla Pipi) a nějak to neznatelně zamaskovat. Nedostalo se mi ovšem odvahy a tak jsem smutně kráčel směrem ke srazišti. Na srazu jsem ihned s doufáním, že historka o zimě mě zahřeje, všem líčil jak potřebuju potkat cestou Stromovkou k ZOO vietnamský stánek se šálama. Bohužel Pištova pohádka, že cestou potkáme spoustu stánků s Vietnamcema, kde bude Grog a tím se prohřeju až do ZOO, se ukázala jako lichá. Naštěstí se opodál na Císařském ostrově konaly nějaké koňské dostihy a i jeden handlíř byl přítomen. Po chvilkové diskusi s Pištou zdali Císařský ostrov je to samé, jako Císařská louka jsme se přiblížili ku stánku. Na stolečku byla vystavena včelijaká sedla a koňské bičíky a z davu se ozvalo: "Zkus to tady!" Jako správný performer jsem do toho šel. Na můj dotaz zdali mají šály kupodivu paní odběhla dozadu a přitáhla nádhernou hnědou šálku s dvěma koníky na koncích za 160Kč. Zíma je Zíma říkám, kupuju. S těmi slovy z peněženky zkušeně tahám pouze 150kč, baba brala, kšeft byl uzavřen. Mám šálu, hned si ji nasazuji a užívám tepla i když nejsem gay.

Zastavení třetí ZOO

Zrovna uzavřenou bránu se pokoušel zdolat Pišta tvrzením, že musí vrátit vlka do klece. Bohužel nedostatek faunisticko-veterinárního vzdělání pána z ochranky měl za následek, že vlka nerozeznal od psa a tím pádem ani nepochopil gró brilantního vtipu páně Pišty. Rači šel do tepla. Své naštvání z mříží jsem se snažil vybít lomcováním s výkřiky: "Pusťte bratry do ZOO!" Nepomohlo. Zkusil jsem lítostivou fintu: "Já jsem přijel až ze slovenska jenom kvůli ZOO, pustíte mě?" Hádejte jak to dopadlo. No comment (Svině - no jo co jinýho v zoo taky).
Hledal jsem co mé naštvání uklidní. Otočím se a hle, mám to. Dva smutní milenci, přicházející také do ZOO na romantickou procházku, jsou se mnou na jedné kánoi. Část zlosti tedy logicky putovalo k nim a s tou poslední třetinou jsem se vypořádal myšlením na plán Bé.
Ten zněl Hospoda....

To be continued...