ZOO 131104 - díl druhý

Uvnitř ZOO

Přebalovací kout po pravé straně ihned za vchodem míjíme a něžná stvoření z naší skupiny se chtějí družit s chlupáčema. Bez odporu míří i zbytek naší Písmácké skupinky k pandí kleci. Přes velkou zimu, což jsem nechápal hlavně já, byl párek Pand červených venku ve výběhu což zaujmulo hlavně Vespu. Tato normálně milá a tichá dívka se jako buňka při buněčném dělení oddělila náhle a nepředpokládatelně od StvNa a drala se kleci. Cestou musela zdolat nízký parkůrový živý plůtek a příkop. Po překonání Taxisu se přilepila na mříže a natahovala ruku k polodivokým chlupatým koulím s výrazně bílýma ušiskama. Nečekali jsme, že tento pokus o setkání blízkého druhu bude mít úspěch, ale k našemu překvapení měl. Jedna z pand, zřejmě v domění, že dostane pamlsek k Vespě přišla a začala jí něžně hladit. To se ovšem již blížil nějaký zřízenec a my nechtěli být vyhozeni, proto mužský element zasáhl a odtrhnul brečící Vespu od klece... Půjdeme sem jindy Vespo, neboj, ještě ji uvidíš tišil ji, už nevím kdo.

Další zastávka byla téměř plánovaná. Těhotná_hrošice se dožadovala svého a tak jsme kolem papouší klece dorazili k vodnímu pavilonu. Hroch Slávek nás přivítal z nazelenalé vody mohutně otevřenou tlamou. Byla to láska na první pohled. Takhle jsem ještě Těhotnou_hrošici neviděl. Nedbala na svůj čistě vypraný vlastnoručně okytkovaný kabát a drala se za Slávkem. Kam lezeš blázne, snažíme se jí zadržet, vždyť už těhotná jsi dodáváme! Nedbaje rad z našich řad drala se T_H dále. Naštěstí nakonec střízlivě zhodnotila možnost zpětného návratu z výběhu a v pozadí temně se koulící žárlivé oči hrošice Marušky a od vlezu upustila. Chvála Bohu, raději jdeme dál.

Následnou nutnou zastávkou byla vlčí klec. Svého vlka Yoricka Pišta_Hufnágl doposud pevně ovládal na vodítku a my mu chtěli udělat radost. Jen houšť a víc vlků Pišto! Jdeme! Poměrně dlouhý a kopečnatý úsek k výběhu Vlka euroasijského jsme překonali vcelku rychle. Po předchozích zkušenostech s oběma děvčaty a jejich nadšením, jsme se obávali Pištovy reakce. Přeci jen z neustálého Yorickova olizování jistě nějaké ty vlčí geny má a bude trochu silnější než T_hrošice a Vespa. Pišta nás ovšem překvapil bohorovným klidem. Poťouchle si prohlížel výběh - tohle kdyby mohl dopřát Yourickovi četli jsme v jeho tváři. Jistě v duchu počítal kolik je třeba ošetřit zvířat v ordinaci jen k zakoupení pozemku. Jeho poťouchlost ovšem využil náš vlk Yorick a s temným zavytím, vzpomínaje na svou rodnou rasu, se dral ke kleci. Vysmekl se Pištovi a jen náhoda, to když se vodítko zaseklo postupně o cukrovou vatu procházejícího dítěte, následně o brýle jeho otce, hledaje tím pověstný pevný bod, a skončilo zachycením o hranu odpadkového koše. Mohutné vzepětí Yoricka nedoneslo kýžený úspěch a tak se nikdy nedovíme zdali je silnější vlk náš či ten vyžraný za plotem anebo jej vedla pouze sexuální tužba jíž si doma neužije (tedy aspoň doufám). Nakonec Pišta procitl a své zvíře nejen odchytil, ale i okřikl a ovládl.

Posledním, kdo z našeho teamu měl nickem vztah k přírodě byla utopená labuť - Swandrow. Jenže jim asi labutě nejsou dost nóbl nebo co. A tak jsme viděli jen plameňáky a dalších pár potvor s křídly včetně vtipně umístěné reklamy na Always. Labutí nikde. "Sakrblé doprdele", komentuji celou situaci.
Odplata, odplata, defenestrace ředitele! skanduje rozlícený dav a vše organizují dva největší svalnatci Ernest_gaskin a Petr_Pan. Oba ozbrojeni boxerem a tyčí nazývanou autoanténa se snaží v ZOO nalézt ředitele a tak se oddělují do šera směrem k správní budově. Co se snimi stalo nevíme, jen tušíme z modrých pobliků a hlasitého hůůů hůů. Těžko říct zda mají ve vyších kruzích nějaké známé, ale do hospody se nakonec dostavili oba, jen E_Gaskin měl rozpuštěný svůj boční culík a mohutná pank-patka zakrývala co jsme všichni tušili. Výslechovou modřinu.
Swandrow se rozplakala, utišili jsme ji společnou snahou, někdo podával kapesníky, někdo hladil, jiný líbal, další vplétal do vlasů růži. Přestala. Na tváři ale stíny zklamání nezmizely. Jejího posmutnělého výrazu se nám dařilo zbavit  až vyprávěním laskavých slov až v hospodě. Možná za to mohlo i pár žejdlíků piva. Zde se historické Staroprameny rozcházejí.

Naštváni liknavým přístupem pražské ZOO rozhodli jsme se demostrativně odejít. Stejně padla tma i nic nebylo vidět. Dav se ubíral k východu. Ještě Lama, přesvědčovala nás opožděně doražená Halivera (pro neznalé přzdívkou přesdívky La Mouette je kromě aMolety také Lama). Dav se dal obměkčit, dobrá dáme jim ještě jednu šanci řekl jednomyslně. Lama po nás zpočátku dost plivala, ale přeci jen zachvíli přestala. Došla jí voda na sliny, há! Ta co měla v hrbu jí asi zmrzla, holt nedoplnila včas fridex. (poznámka redakce: Prosimvás kdo to zapisuje, škrtněte poslední větu, svým vtipem se nehodí do kontextu vyprávění a navíc lamy nemaj hrby. Děkuji, diktující autor.) Zkrátka jsme se jí asi nakonec líbili, protože plivat přestala. davová vzpomínka putovala chladným počasím na ještě chladnější sever za doma v teple se vyvalující Lamou... Závidíme.

Chce to teplo. Slyšíte, řekl kdosi? A skutečně odkud si z roští původně tiché zvuky postupně sílili. Všem se nám zdálo že vidíme přelud - Noční můru. Holčička skáče přes švihadlo a recituje...

Jedna dvě Freddy jde
tři čtyři je v hospodě
pět šest už má piv šest
sedm osm zatni pěst
dévět....

Další nám přebila jiná báseň pošlá odkudsi z davu: Hola, Hola, hospoda volá. Volání Bohů a přírody se neodmítá a tak ze ZOO odcházíme směrem k hospodě u kempu...

Zvířata v klecích necháváme za zády a zvířata v nás cítí, že nadchází jejich čas...