Vánoční

Vánoční

22.12.

Manželka Vlasta mi dneska ráno začala říkat, že nic nedělám, že se doma jenom flákám. Že kašlu na rodinné povinnosti a že se vůbec nestarám, že jsou tady Vánoce. Dlouho jsem se rozmýšlel, jak ji přesvědčit o opaku a pak jsem se rozhodl vyrazit pro tradiční vánoční věci.

Nejprve jsem však zakotvil v hospodě u Dvou kanců, kde jsem se podělil s vánočním trápením. Byl u toho i můj známý rybář Karel. Chlapi, když se dozvěděli, co musím podniknout, tak mi každej koupil jedno, abych se tolik netrápil.

22:41 – teď jsem se probudil. Ani nevím, jak jsem se z hospody dostal domů. S velkými obtížemi jsem vstal a hledal Vlastu. Doma nebyla. Šel jsem k sousedce, ale ani ta nevěděla. Tipla si, že by mohla být u Radky(její další přítelkyně). Nechal jsem to být, musel jsem se probrat.

1:12 – takže jsem si udělal plán – musím koupit stromek, kapra a dárek pro Vlastu. Tři věci, to bych mohl zvládnout (i když tak trochu s křížkem po funuse). Teď si půjdu lehnout, abych zítra ráno mohl čilý a svěží vrhnout se do nákupů.

23.12

16:42 – ku*va. Docela se to sere. Teď jsem se probudil. A nenapadlo mě vůbec nic. Další den v háji. Vlasta pořád nikde. Jdu si uvařit velký kafe.

17:30 -  Stala se strašná věc! Ne, barák nehoří. Došlo kafe. Tak jsem si udělal čaj. Bohužel – čaj nemá takové účinky, jaké jsem očekával. Počkat – bylo to zelený z krabičky od filmu opravdu Maté?

23:00 – a jsem tam, kde jsem byl. Vlasta pořád nikde. Rozhodl jsem se nečekat ani vteřinu a začít jednat. Teď v noci můžu jít aspoň najít hezký stromek.

23:30 – konečně jsem našel pilku. Sice je to pilka na železo(a ještě k tomu na kapesním nožíku), ale to mě nedokáže odradit.

24.12.

2:00 – Sakra. Tak jsem zpět. Vydal jsem se do blízkého lesíka. Všechno v pohodě, v lese klid. Svítil jsem si baterkou na klíče. Měl jsem na mysli nějaký menší smrček, protože dárků opravdu nebude hodně. První jehličnan, na který jsem narazil byl schovaný hluboko v lese – v bedýnce, kde bylo plno smrkových sazeniček. Aby to nevypadalo blbě, že jsem ten nožík nesl zbytečně, vytáhl jsem ho a začal jednu sazeničku pižlat. V tu chvíli se kolem rozsvítilo světlo a přede mnou se objevila hlaveň dvojky. Byl to můj přítel Míra myslivec a ptal se, co tu dělám. Odpověděl jsem, že sháním vánoční stromeček, ale že jsem nikde nemohl najít jehličnan. Posvítil mi o 2 metry vedle a uviděl jsem hájek plný urostlých smrků. Čekal jsem velké tóčo, ale Míra mi dal jednu sazeničku do ruky a řekl mi, ať zdrhám domů, že na to zapomene. Vypadalo to, že mi konečně vyšlo.

Ušel jsem asi deset metrů, po cestě, kterou mi ukázal a najednou se ozval rachot, zvuk motoru a obrovské světlo. Otočil jsem se a dvacet halogenek mi svítilo do ksichtu.

„Lesy české republiky! Zastavte, byl jste přistižen!“

Na nic jsem nečekal a začal jsem zdrhat. V ruce květináč se stromkem a hnal jsem si to příkopem, pak hustníkem, mezí, lesem, ale ten stroj jel pořád za mnou. Naběhl jsem na nějakou cestu. Džíp mě začal dohánět. Už se to zdálo ztracené, když v tom mi z kapsy vypadl otevřený nožík a ten džíp něj najel, píchl gumu a zajel do příkopu, kde se zaryl jak traktor. Na nic jsem nečekal a doběhl jsem domů. Stromek bych tedy měl. Mohl bych se vyspat.

9:03 – vzbudil mě budík. Už nic nebudu riskovat. Uklidím byt a nazdobím ten stromek. Pak se vydám do města koupit kapra. A taky dárek pro Vlastu.

14:35 – Hmmm. Plán se mi vydařil na 50%. Dárek jsem koupil. Kapra však ne. Nikde ho totiž už neměli. Přišlo mi to docela divný, ale co s tím nadělám, že? Letos to teda bude zase bez kapra. Hlavně že mám dárek. Vlasta bude překvapená.

14:45 – Právě jsem zavolal Radce, u které moje manželka právě je. Vlasta souhlasila a řekla, že přijde ráda domů. Tak to bychom měli.

15:30 – Po tom, co jsem dotelefonoval jsem ještě něco málo uklízel a chtěl jsem se jít vykoupat. Napouštěl jsem si vanu, když zazvonil zvonek a ve dveřích rybář Karel. V rukách měl živého kapra. Předal mi ho se slovy „Poslední kousek“ a zdrhal pryč. Jak byl kapřík ještě mokrej, tak mi vyklouzl a v předsíni se začal plácat. Nemohl jsem ho tam nechat, a tak jsem ho vhodil do vany, která se právě napouštěla. Vypnul jsem kohoutky a odběhl jsem si do kuchyně pro paličku. Bohužel jsem nevěděl, kde by mohla být a tak horečně jsem hledal, že jsem si nevšiml otevíraných dveří. Manželka patrně uslyšela, jak se někdo hýbe v koupelně ve vaně, svlékla se a když uviděla, že tam nikdo není, přesto do té vany vlezla. Celým barákem se rozlehl řev, jakoby někoho na nože brali. Vylezl jsem z kuchyně a uviděl jsem nahou Vlastu, jak běží po síni našeho bytu. Když chtěla vyběhnout ven, na poslední chvíli jsem jí v tom zabránil. Když se trochu uklidnila, oblékla se, uvařila si čaj a už to vypadalo, že nám vánoční náladu nezkazí nic.

16:25 – Kapřík se vesele smaží. Šlo to celkem v pohodě. Teplou vodou oblažený kapr se moc nevzpouzel, takže nám spadl z prkýnka, kde měl být zabit, jen třikrát a do prstu jsem se bouchl paličkou jenom jednou.

18:06 – A je po slavnostní večeři. Kupodivu ani Vlastě ani mně nezapadla kůstka, takže to byla skvělá večeře.

19:00 – krátce po večeři řekla Vlasta, že už slyší zvoneček z pokoje. Když jsme tam vešli, tak uviděla ozdobený vánoční stromeček. Nejprve ji to zaskočilo, pak z toho omdlela. Použil jsem všechny ozdoby, co jsme měli doma. Když jsem vypotřeboval baňky všech barev, stříbrné a zlaté řetězy a čokoládové ozdobičky, přidal jsem slaměné panáčky a k tomu ještě nějaké ovoce. Do toho jsem zakomponoval svíčky a prskavky a umělecké dílko bylo hotové. Zabíralo zhruba půlku pokoje.

Když se probudila, uznala, že to je fakt úchvatné. Následovalo předávání dárků. Nejprve ona mně. Dostal jsem krásné pouzdro a v něm reklamní propiska. Prý abych „mohl stále psát skvělé povídky“. Když ale rozbalila Vlasta svůj dárek, na který jsem dneska čekal ve frontě dvě hodiny, protože všechno ostatní bylo vyprodáno, žasla. Koupil jsem jí hrací a blikací vánoční Santovu čepici s copy!