Upír

Moje první poezie, kterou jsem kdy napsal, takže asi nebude nic moc.

Z podroušky tmy
v bezměsíčnou noc,
vylétá, sviští křídly
abstinenční příznaky,
chuť krve chybí mu moc,
proráží mraky, hledá cíl,
pach krve ucítil na sto mil.

Cestu dlouhou uletěl,
jako vítr, jako blesk.
V nose má pach živých těl,
v očích temný lesk.

Let střemhlav,
okna třískot,
temná postava se zvedá,
hlas oběti, vřískot.

Bílá hlava, zuby ostré,
k dívce malé sklání se.
Hlas oběti umlká,
v krku díra hluboká.
Saje krev, kůže vlhne,
černým pláštěm dívku zakrývá,
tělo oběti tuhne.

Hody končí,
upír tělo odkrývá a hle,
duch oběti nezpívá.
Odpočívá v hloubi bezedné,
kde nesvítí věčné slunce dne.

velký plášť se opět v křídla mění,
netvor vylétá zas do setmění.
Doupě hledá,
na strom sedá,
dutina, vůně tlení.

V temném svitu noci spí,
a čeká, až se zase stmí.

---