Soustředění v zahraničí

To jsem si prožil a zanechalo to ve mě obrovské vzpomínky

Konečně po otevření železné opony se vydávám vydělávat ťinťule do zahraničí. Je to má první zkušenost, ale velice se na to těším. Mám v sobě úzkost, protože s mým Ruským jazykem se jen těžko domluvím. Ještě,že jsem si zaplatil ten 14-denní kurs. No , nějak to dopadne. Odjížděl jsem bez zábran. Smlouvu už mám v kapse, na ulici nezůstanu. Přijel jsem však jak buran z venkova a na všechny civěl. Nerozuměl jsem jim ani slovo a přemýšlel jsem,jestli jsem si zaplatil opravdu kurs Dánštiny.Ještě , že umím tak dobře znakovou řeč. Dostal jsem plán na celý týden a celý večer se slovníkem v ruce překládal. Helemese, na víkend jedeme na soustředění. No, aspoň se tady nebudu nudit. Vzít sebou: vodu,karimatku,spacák,polštář, baterku. Trochu mě to rozladilo, protože jsem byl zvyklý na hotely. Ale co naplat. Vrátím se do dětských let , kdy jsme spávali po tělocvičnách. Taky se to dá přežít. V sobotu byl sraz ráno. Po hodinové cestě autem jsme s údivem v očích skončili v zahradě plné kajaků. Ještě že mám zkušenosti z Vltavy. Po rozdělení do 4 družstev jsme vyrazili k vodě. Jeden člen v našem družstvu připomínal spíše zápasníka Sumo. Když nastupoval do kajaku, neudržel stabilitu a převrhl se. S úsměvem na tváři jsme mu pomohli zpátky do lodi. Rozjel se , jako by na ni seděl od malička. Když byl v půlce kanálu , ozvalo se : "Hůůůů, hůůůů ". Sumák se otočil a rázem se ocitl ve vodě znovu. To už jsme vybuchli smíchy a jen těžko mohli pomoci. Majitel lodí a náš průvodce okamžitě naskočil do kajaku. Těsně před projíždějícím parníkem vytáhl nebohého z vody. Poté už jsme vyrazili po klidné vodě vtříc dobrodružstvím. Přijeli jsme do zátoky. Bylo jistě po poledni a byl jsem hladový.V družstvech nás poslali na 4 stanoviště. Ještě , že naše první stanoviště bylo jídlo. Dostali jsem vodu, mouku a marmeládu. No žádná domácí strava, ale hlad byl velký. Takže jsme si na špinavým stole uplácali těsto, z kterého jsme udělali na rozpáleném ohni placky. S marmeládou přišli náramně vhod. Další ze stanovišť bylo přelézt po laně 10 m přes vodu.To nebylo zrovna moje a v půlce jsem si říkal , jestli se na to nemám vysrat jako ostatní. Ale můj vnitřní hlas říkal : "musíš , musíš lézt dál ". Tak jsem lezl. Kousek po kousku. Metr před koncem jsem úplně bezvládně a z kamenými rukami spadl do vody . Po vybrodění jsem zjistil , že jsem celý modrý. Ruce, nohy. Připadal jsem si , jako by mě zmlátili bičem. Po skončení "hrátek" v zátoce jsme dostali mapku s body A a B. Byla to cesta vodou a kus po suché zemi. Ve vodě jsme za všemi zaostávali , protože jsme měli Sumáka. Když jsme poslední dorazili do bodu B, už na nás čekala další 4 stanoviště . Museli jsme se dostal po provazech vždy z jednoho na druhý konec. Sumák opět zabodoval , když jsme se dostali ke stanovišti dvou zkřížených provazů. Když se začínal dostávat ke zkříženému místu, jeho pupek se převalil přes horní lano a začal se točit jak Maková Panenka. Opět to v nás vyvolalo bouři smíchu , ale hecovali jsme ho dál (tedy já se jen usmíval) : " zkus to ještě jednou " .Přemluvili jsme ho. Jakmile se začal blížit ke kritickému místu , provazy se začali chvět a po další elegantní otočce zůstal viset za nohu jako oběšenec. Ještě větší výbuch smíchu . Vzpomněl jsem si na "Neváhej a toč ". S tím bych určitě bodoval . Po ostatních úkolech jsme opět dostali mapky . Z bodu B do bodu C .Při návratu ke kajakům mě začal přepadat nepřekonatelný hlad. Ještě , že jsem si doma připravil tu svačinu. Zakousnul jsem se do housky a vedoucí výpravy na mě začal něco povykovat. " No jo , asi má taky hlad " pomyslel jsem si . A protože jsem dobrá duše , podávám mu housku, ať si také kousne. Jenže místo kousnutí začal krmit kachny. " Co blázníš " zařval jsem , přestože mi bylo jasné , že mi nerozumí. Ale to už byla houska ve vodě. Ještě , že mám další . Sahám pro ni a už se po mě zase sápe . " Ne , tuhle Ti nedám " raději jsem jí zastrčil , abych ho neprovokoval,přestože jsem jeho reakci nechápal. Vyrazili jsme opět na vodu. Ostatní už nebyli vidět ani v dálce. A my se po vodě ploužili s tlouštíkem. Už mě to žačalo vážně štvát , tak jsem ho přivázal za sebe. Já blbec . Hladovej , vyčerpanej a s tlouštíkem na provaze. Tempo se ale zrychlilo. Tlouštík byl zjevně spokojenej a jen tak šolichal pádlo ve vodě. " Počkej , mám u tebe večeři " povídal jsem si pro sebe Česky. " Stejně jí nepotřebuješ , jak jsi přežranej " Když jsme konečně dorazili k místu , kde se lodě nakládaly do vleku , oddechl jsem si . Trápení s tlouštíkem skončilo. Jenže k vodě jsme se ještě vrátili . Pro pstruhy. Živé . To už mi bylo jasné, že dokud si ho neudělám , tak budu hladovět. Po několika kilometrech jsme dorazili do bodu C .Byla už skoro tma. Ostatní už jedli a jen jsem jim tiše záviděl. Po jídle, ostatní byli zase o kus vpředu a byli na dalších stanovištích, členi mého družstva zalezli do spacáků. Mě se ještě spát nechtělo , tak jsem sledoval ostatní . Lezli po stromech a po přepravkách. Musím uznat , že se mi to líbilo. Jištěni lanem lezli do koruny stromů ( asi 20 m) a dolů se po něm spouštěli. To mě lákalo. Chtěl jsem to zkusit ,ale vedoucí mě usadil , ať jdu ke svému družstvu . To mě mrzelo , protože budit jsem je nechtěl. Potom už začali ulehávat i ostatní a i já jsem se chystal do spacáku. Bylo dost po půlnoci . Stačil jsem ho jen rozbalit . " Vy jste to družstvo , které ještě nelezlo ? " Nevím , ale prostě jsem jeho otázku pochopil. Začal budit členy mého družstva a já trochu nasraně a trochu rád začal balit svůj spacák. " Jo , jdu na strom " V tu chvíli mi nepřišlo ani bláznivé , lézt ve dvě v noci po stromech oběšenej na provaze. Když už jsme byli i my hotoví , bylo mi podezřelé , že se nějak vylidnilo. Došlo mi to v zápětí . Dostali jsme mapku s body C a D. " Ale na co máme ty spacáky, ksakru . To jsme je mohli nechat doma ". Únava se začala dostavovat čím dál více a rychleji a pstruh nebyl zrovna vydatné jídlo. V duchu jsem byl na vepřových hodách . Ale bylo to ještě horší . Tak jsem aspoň okusoval trávu . Částečně jsme se řídili podle kompasu a částečně podle hvězd. Jakmile jsme dorazili zase k vodě , pochopil jsem , na co máme igelitové pytle. Jdeme přes vodu a po svých. Vysvlékli jsme se do naha a věci dali do pytlů. Voda nebyla nejteplejší. Po přeplavání asi 50 m kanálu jsme vylezli na břeh ." Ksakru , mám nějaký těžký pytel " " Doprdele , doprdele " začal jsem nahlas řvát. Bylo mi jasné , že jsou mé věci na durch mokré. Bylo chladné ráno a já se neměl do čeho obléci. Spoluhráči mi půjčili suché triko a ponožky. Trenky jsem měl mokrý . Má taška do ruky se nesla velice špatně . A teď byla desetkrát těžší , přestože jsem všechno vyždímal. Střídavě jsem jí přehazoval z jedné ruky na druhou . Potom na ranema a na záda. Byl jsem hotový . Suché věci vydrželi jen do té doby , než jsem si obul mokré boty a na záda dal mokrou tašku. A ta svině se mi za odměnu , že jsem jí nesl , zařezávala do ramen . Strašná bolest . Šli jsme dál . Po dalším úseku cesty jeden člen bezvládně upadl vyčerpáním a hladem . Vzpomněl jsem si , že mám ještě housku a Tatranku . Teď jsme sami , bez kontroly a můžeme jí konečně pozřít . Jenže houska nebyla k snědku a i Tatranka byla dost rozmočená . Každý jsme si jednou do Tatranky kousli. Ten malej kousek ho postavil zase na nohy . Zlatá Česká Tatranka. Za svítání jsme dorazili k rybníku , kde jsem zahlédl stan . V hlavě mi blesklo jediné , že se konečně dostanu do spacáku a budu spát. Ale byla to jen zastávka . Jeden z družstva se opět svlékl do naha a zašel nám na ostrůvek pro snídani. Sumák si jen sedl na zem a vmžiku usnul. Nemohli jsme ho probudit. Jako by umřel . Vůbec se mu nechtělo dál. Museli jsme ho proplesknout . A znovu na nohy , taška na záda a šlo se. Nakonec jsme dorazili do jedné vesničky , bylo 10 hod. dopoledne . Já už jsem věděl , že budeme spát v tělocvičně . Ale v tu chvíli jsem si nepřál nic jinýho . Ostatní už spali a já ještě rozvěšoval mokré věci , abych se měl do čeho obléci . Záviděl jsem jim ten jejich spánek . Potom už jsem si zalezl do polomokrého spacáku a usnul spánkem spravedlivým .

---