Československá literární komunita
Tak jako generace autorů před vámi, publikujte svoji psanou tvorbu. Podělte se o svoje názory a sbírejte zpětnou vazbu na svoje díla. Inspirujte se a učte od nejlepších.
Přidejte seDvakrát láska
Autor
Apajda
Dvakrát láska
Nevěra. Tři slabiky, tři samohlásky, jedno slovo. Představa zakázaného ovoce. Bylo sladké? Bylo lesklé? Čím to, že s takovou jistotou lákalo ruku Evinu?
Jako víno. Má zvláštní barvu. Skoro jako krev, taky sladká a lesklá, zakázaná.
Sedím tu za s
vitu lampy, jsou tři hodiny ráno. Tam, kde se měl ozývat smích, je hrobové ticho. Až mne z toho mrazí, při pomyšlení...Hřejivé světlo se mihotá a pod ním si dvě mouchy hrají na honěnou. Vzpomínáš? Tenkrát poprvé bylo taky takové světlo, i když bylo málem poledne, vzduch se tetelil a byl prosycen tvou vůní.
Naše budoucnost se zdála nádherná, skvělá. Bez poskvrny. Jenže... byl tu ještě někdo. Kdo? Ne, ty jsi o ní nikdy neměla vědět, pro tebe jsem měl být je dobrodruhem, který na pár dní zmizí na služební cestu, aby se zase vrátil, pro nějž jsou chvíle s tebou vzácné.
Pak ses to dověděla. Nevadilo ti to, alespoň ne tak, jak bych čekal
. A ty jsi zase čekala, že důvod ke služebním cestám pomine a já budu jen tvůj.Tak
tu teď sedím, celičký jen tvůj, a ty nepřicházíš. Hodiny tikají, i ty mouchy už dávno odlétly. Dlouhý stín dopadla na fotografii na stole. My dva a v pozadí hrad Křivoklát. “Miluješ mne?” ptala se tenkrát jen tak naoko a já ti jistě a upřímně odpovídal, že ano, ano, ano... .Jenže v
peněžence obrázek její, jí jsem taky odpovídal ano, ano, ano... se stejnou jistotou a upřímností.Stojíš nám
ve štěstí, má drahá. Tolik dnů mi trvalo, než jem se s určitostí rozhodl. Byla jsi štěstím bez sebe, když jsem řekl: “Zvolil jsem si tebe!”Beru si prš
iplášť a odcházím. Veliké kapky bubnují o chodník, v dáli probleskují světla. Je konec s minulostí.To tělo, které mne kdysi lákalo jako
jablko Evu, položím na oltář té, kterou miluji nejvíc. Své rodině.