moje vina
moje vina
moje vina
to mi připomnělo *
jo, myslim, že tahle je genialni
jo - je fakt nejvíc dobrá ( nebo aspoň - jedna z nejvíc .. )
Upřímnej TIP
dobrá je ale stejně tu golku nemám)))
To máš fuk - budeš mít mě & máš botu a vůbec - jseš šťastnej člověk .. :-)
V tom případě jseš dobrej a šťastnej .. Co pro Tebe znamená bejt šťastnej?
to je moc krásné, co říct, snad jedině pustit se do rozboru
nejlepší co jsem od tebe kdy četl
hodně zamilovanej...:)))...t
V olivovém háji si hají růžové děti
tvoje barvy
tvoje oči
tvoje zuby
ja měl vždycky strach, že je to moc jednoduchy, ale ted jsem to psal s takovym oddělováním slov v sobě... prostě jsem to psal strašně čistě a stejně to šlo, že jsem tam citil ten přesah...
Báseň mnohoznačná. Ale cílem básně není zřejmě aby si čtenář vybral mezi eroklíčem a neeroticky vztahovým klíčem, ale aby se oba spojily. Vidím dívku s dětmi v olivovém háji jako v záhlaví, přičemž v popředí je vztah pohledu autora a oné dívky. Jsou tam i zuby které jsou jakoby cítit v polibcích, které nejsou pravými polibky, ale právě dramatem ophledu a souměřování obou postav. Myšlenku nenacházím, jde o popis stavu, procesu, o reflexi se subjektivními komentáři. Text se uzavírá kruhem skrze barvy. Ještě jsem zapoměl dodat že druhý průchod básní je možný na erotické rovině, kde opět probíhá vnitřní boj ale děti a stromy jsou její tělo, záhlaví je cosi sahajícího za-hlavu, za myšlení... Oba pohledy jsou zajímavé a metaforika je dovede využívat.
Přesto mi přijde báseň neobratně napsaná. Myslím řemeslně. Slvova dobrá... Ale ta skladba. Obzvláště tato část je rytmicky i zvukově špatná:
v záhlaví zapojím kontrast
aby sis měla o čem broukat
ty budeš si do očí soukat
olivové děti jak se koulí chvojím
rubíny sněží z almanachu
a ten má velkou hlavu
a něžný mech a nad ním ozývání
zapalovačů vyuzených citotkalců
Kontrast se nápadně skororýmuje s broukat a soukat. Kdyby tam nebylo to t, nebyl by problém. "Aby sis měla o čem broukat" je verš přeplnění pomocnými slovy a působí jak rytmicky špatně tak neelegantně slovně. Ty budeš si do očí soukat... je použitá inverze, která jinde není a která trčí, protože představuje uplně jiný způsob řeči. Navíc rozjíždí rytmus po předchozím nakopnutí do rychlosti, aby následovalo další zběsilé zpomalení. Rytmus je rozvlněný jako břišní tanečnice v mixéru - a přitom je sdělení docela poklidné. V další části je ošklivé zejména "almanachu - hlavu". Ne že by to nebyl rým, ale působí nešikovně, zvlᚍ když další rýmy ve strofě nejsou.
Naopak krásná zvuková část je toto:
"vyzývej mě polknout stín
polknutí rudnutí u hlubin"
která je ale trochu oslabena nejistým rytmem dvou řádků následujících. Ale ono "polkn
utí r
udn
utí
u hl
ubin"...!!!
Báseň je rozhodně zajímavá a velice hutně plněná, až je mi smutno z toho rytmu a zvuku, kteréžto věci jsou snadno dohnatelné cvikem.
jinovata: vždyť přece není vůbec problém abych to psal rytmicky všude, jen nechápu proč? vždyť ty slova tam vytrčují schválně, ta poetika si to žádá, aby nebyla jen jakousi vlnkou, je to celý skládanka, každá věta vyznívá sama a v celku je to zase skládanka a na její celistvost se dívám skrz to.. mně pak vyznívají ty osamocený a pro tebe kostrbatý věty úplně jinak, vždyť ta skládanka je to samý co ten konec, ty věci k sobě patří a nepatří... aby to pak nebyla čistá konvence jak se bojí druhykolo
přemýšlím nad tím jak to napsal uzuzu a vnímám to podobně, především se to pak objeví v závěru - očekával jsem, že tou kosou to jdeš useknout a najednou se zase objeví poetično a nějaké syntetizování, které je možná obsaženo i ve lově kosa, sekání, to mi přijde geniální
zuzuzu: Nenapadl jsem významotvornst jednotlivých řádků ani celých strof. Ani nechci tvrdt, že k básni nepatří rozbouraný volný verš bez oné vlnky. Právě naopak říkám, že ty dvě zvukem naznačené vlnky rýmu nutí k vlně, nutí k takové práci se čtěním, která rytmus podtrhuje a odhaluje jeho nepřítomnost jako rušivou. Stačilo by odstranit souzvuky a rytmus by rázem směl být jakýkoli.
ja si to fakt myslim, už protože to chci recitovat právě s těma zvláštnostma, já si jich na té věci vážím