Písmák Československá literární komunita
Tak jako generace autorů před vámi, publikujte svoji psanou tvorbu. Podělte se o svoje názory a sbírejte zpětnou vazbu na svoje díla. Inspirujte se a učte od nejlepších.
Přidejte seDopis
Autor
černá_vdova
Dopis
V kolébce pro dítě leží plyšák. Kolem, je nepořádek. Na stole stojí hodiny a u stropu se vznáší balónek.
Větrem doletí na okno psaní.
DOPIS: Prosím vás, bydlí tady pan Petr Pácha?
PLYŠÁK: (Nervozní, kolébá se ze strany na stranu. Mluví trhaně a jeho chování hraničí se šílenstním) Nesnáším jak mě mačká a drží, nesnáším, nemám ho rád. Protiví se mi. On mě mačkááá, nesnášíím ho!!!
DOPIS: (už hlasitěji) Prosím vás, jsem tu správně u Petra Páchy?
HODINY: Tik, tak, tik, tak, nemám čas, musím tikat
tik, tak, tik, tak, jsem pro tuto rodiny důležitý
tik, tak, tik, tak, nesmím zanedbávat čas zbytečnostmi
tik, tak, tik, tak, a musím stále tikat
tik, tak, tik, tak, ...
DOPIS: Nesu opravdu důležitou zprávu. Tak bydlí tady Petr Pácha?
BALÓN: (Hlubokým, pomalým, monotónním hlasem. Nevnímá nic než sebe) Vznáším se. Nahoru a zase dolů. Ta krása, ta ladnost...
DOPIS: (pro sebe) Asi tu jsem špatně. Zkusím to jinde (dopis se nadnese ve větru a odletí pryč)
PLYŠÁK: Nesssnášíím ho! To, to, to je tak odporné. Jak mě dlachní a chytá, Fuj. To je humůůs...
HODINY: Tik, tak, tik, tak, jak ten čas letí.
tik, tak, tik, tak, to je rychlost , to je rychlost
tik, tak, tik, tak, jsem tak důležitý
tik, tak, tik, tak, ...
BALÓN: Nádhera. Já se vznáším. Vzduch mnou pohybuje, krása...
Muž vejde do bytu a pochoduje nervózně po pokoji. Na obličeji se mu zračí úzkost. Potom si sedne ke stolu a píše na lísteček vzkaz. Poté odhodlaně odchází.
PLYŠÁK: Ne, ne, ne, už to dítě nechci ani vidět. Doufám, že se již nevrátí. Ha, ha... Já nechcíí. Mě to bolí, on mě týrá...
HODINY: Tik, tak, tik, tak, to je tempo, to je tempo
tik, tak, tik, tak, jak by se bezemne lidé obešli?
tik, tak, tik, tak, Ne, ne, bezemě by to prostě nešlo
tik, tak, tik, tak, ...
BALÓN: Já rád tančím ve větru. Je to stastné jako med...
Žena s dítětem v náručí vejde do místnosti. Položí dítě do postýlky (dítě tiskne plyšáčka a říká: "Já tě mám tak lád, ty můj malý plysácku.") a vezme do ruky vzkaz, který leží na stole, aby si ho přečetla. Ruce se jí roztřásly, až ji vzkaz vypadl z ruky. Rukou si zakryla ústa a v očích se jí objevily slzy. Vzala dítě z kolébky a tiskla ho v náručí. Děťátku po zádičkách tekly teplé slzy. Stále dokola drmolila: "Ona žíje, ale ona žije. Vždyť jsem ti to psala." Utekla pryč s dítětem v náručí. Plyšák seskočil z postýlky, aby ukojil svou zvědavost, a přečte si vzkaz. Stálo v něm:
"Opouštím tento svět. Už to nesnesu. Nemohu dále žít s pocitem, že jsem ji zabil. Vím, že to byla nehoda, ale nemůžu dál.
s láskou tvůj Petr"
Plyšák se vrátil do kolébky. Houpal se ze strany na stranu.
PLYŠÁK: To dítě se zas vrátí a vezme mne znovu do svých pařátů a já nechcíí. Už neéé!! To, to, to je příšerné, ta hrůza...
HODINY: Tik, tak, tik, tak, jsem tak důležitý
tik, tak, tik, tak, nemohly by beze mne žít
tik, tak, tik, tak, to je zodpovědnost, a ta síla
tik, tak, tik, tak, ...
BALÓN: Jaká nádhera, já lítám, já se vznáším. Cítím jak mnou vzduch proudí.
PUK
Balón zavadil o špičaté dřívko a praskl. Jeho části padali k zemi
PLYŠÁK: Ne, ne, ne, já tu nezůstanu!! Proč mě tak týrá. Nesnášíím ho. Hnůůj...
HODINY: Tik, tak, tik, tak, to je tempo a jaká rychlost
tik, tak, tik, tak, jak jsem důležitý. Neobešli by se bezemne
tik, tak, tik, tak, ...