Vlčí mák

Byla jako noc ,ve stříbrošedých očích se odrážela obloha vlasy sama temnota.Byla krásná.A on?Co byl? Krvelačná obluda ,monstrum, vlkodlak a přesto ji miloval víc než svou svobodu.

     A jednoho dne se to stalo, šla do lesa .Potkal ji a rychle se schoval.Neodvážil se ničeho většího než  ji sledovat z úkrytu. Došla až na okraj skály ,sedla si  a pozorovala les z výšky.Najednou se podívala přímo na něj.Všechno v něm bylo najednou jakoby naruby.Hleděl na ni a ona na něj.Věděla to!Celou dobu o něm věděla!Otočila se zpět a pokynula mu rukou.Stále nemohl uvěřit.A pak pomalu přišel a sedl si vedle ní.Seděli dlouho a mlčky ,oba vychutnávali přítomnost toho druhého.Slunce pomalu zapadlo a objevila se první hvězda Pohlédla mu do očí a leskla se v nich slzička prosby.Věděl ,že už musí jít a doprovodil ji na kraj lesa. Díval se jak schází z kopce a nemohl to potlačit ,rozběhl se za ní dolů.Zastavila se a čekala na něj.Vzal ji za ruku a nadechl se ,aby něco řekl.Už to nestačil.Zadrnčely luky a  vzduchem hvízdly šípy.Střelci byli přesní a zem skropila vlkodlačí a dívčí krev.Dívku ještě dlouho oplakávali, ale nechápali proč se setkala s vlkodlakem i když znala trest.

    Přišla zima a po ní jaro.Všude kvetlo kvítí a na místě ,kde naposledy vydechli vyrostly květy rudé jako krev.Lidé jim říkají vlčí mák, dnes už však nevědí proč.